Kalushčina všehochuť

2010-08-22T20:27:00.001+02:00

NOVÉ PŘÍSPĚVKY NAJDETE NA HTTP://KALUSHBLOG.BLOGSPOT.COM

...a napište sem, že to berete na vědomí, abych to tu mohla smazat. Po 90 dnech se mi tím uvolní tahle stará adresa, která se mi moc líbí

2010-08-22T14:50:00.000+02:00

Asi smažu panel "Jak se tato čísla budou zmenšovat?". Jednu dobu jsem byla tuze motivovaná dělat něco se svojí postavou a váhou. Pak mi ale jeden vychrtlý zdravotní laborant, na kterém mi moc záleží, soucitným hlasem řekl:"Ale jestli nechceš, tak fakt nemusíš," a já si řekla, že zase nějakou dobu budou měkoučká a spokojená se svými hraničními mírami.

Puťák za Foglarem

2010-08-22T14:37:00.000+02:00

Bez sandálek na puťák nejezdi.
Bez antibakteriálního gelu si u Kamíka, Baruli a Ivušky nešplhnete.
Rikitan radí:"Alespoň jednu kofolu denně!".
Návštěva cukrárny déšť neodhání.
Za sucha se s celtami snadno machruje.
Neutahujte si z Hochů od Bobří řeky, nebo si pro vás přijde Foglar!
Na nošení trička s krátkými rukávy musíte být za určitých okolností mimozemšťan.
Ve vlaku si vyzouvejte boty jen za otevřeného okna.
A nezapomeňte navštívit fantastický bufet paní ve Světlé nad Sázavou!

Dovolená s Eastwickem

2010-08-22T14:11:00.000+02:00

Jednoho pěkného potáborového dopoledne sedly do Zeleného ďábla čtyři mladé perspektivní slečny a vyrazily na dovolenou. V Globusu nakoupily spoustu dobrých věcí, které následující tři dny vytrvaly pojídaly a popíjely. A kam dál? Přece na zahradu do Kuniček!

Eastwick v Rájci-Jestřebí

Vyřádily jsme se na blanenském koupališti, užily si mojito party a ugrilovaly si výborné maso. Další den nás čekala návštěva zámku v Rájci-Jestřebí. Většinou mě zajímají spíš hrady než zámky, ale Rájec je výjimka. Zámek je přiměřeně velký a zachovala se spousta krásného interiéru, takže jsme měli možnost nahlédnout do života šlechtického rodu Salmů. Naprosto mě uchvátila jejich ohromná knihovna a vzdělanost těchto šlechticů. Salmové provozovali blanenské železárny a zlepšováky do provozů okoukávali v britských továrnách.

Odpoledne jsme se šly zase koupat, tentokrát na přírodní koupaliště v Újezdě. Večer se nesl v hermelínově-grilovacím duchu s vínem.

Propast Macocha

Čtvrtek stál za to. Moravský kras! Věřili byste, že jsem až do teď neviděla Macochu? Prostě nádhera. A ty lesy a modrá obloha, Moravský kras jsem si úplně zamilovala. Navštívily jsme taky Kateřinské jeskyně a svezly jsme se lanovkou. Nakonec jsme se podívaly i do blanenské nemocnice, konkrétně na pohotovost, aby si Ivuška užila další kalciový trip. Večer v pivním duchu u ohýnku a pak už naposledy spaní ve stanu pro tento týden.

Nezapomenout

2010-08-22T12:48:00.000+02:00

Vzdušné zámky

2010-08-09T23:29:00.000+02:00

Už zase si stavíme vzdušné zámky, možná spíš dům. Někdy taky byt.

Stavíme s dětmi a stromem na dvoře, společným štěstím.

Malý domeček z radosti a touhy po budoucnosti.

Možná se jednou zboří.

Zatím v něj věříme.

Paulo Coelho řekl, že sen je potravou duše.

Odmítám přestat snít.

Výměna

2010-08-09T23:14:00.000+02:00

Byl Exotický a byl Stabilní.
Sobě se blížili.
Sebou se prolínali.
Vedle sebe rovně stáli.
A snad vlivem času a péče
byl ze Stabilního Exotický
a z Exotického stabilní.

Je zvláštní, jak se vztahy mezi lidmi mění. Před nějakou dobou jsem viděla svoji budoucnost úplně jinak než teď. Je zvláštní, jak snadné je neudržovat vztahy. Je snadné neozvat se a zapomenout. Je zajímavé, jak kdysi tak samozřejmá věc jako polibek se stává obávanou a hodnou zamyšlení se.

Kdo zavolá dřív?

Hravě

2010-08-09T16:39:00.000+02:00

Ze zvědavosti jsem si začala hrát s novými šablonami blogspotu. No, a dopadlo to takhle. Líbí se vám?

Kdybyste přišli na to, jak dát obrázek v záhlaví vedle textu, budu moc ráda, když mi to povíte.

Gebharec v obrazech

2010-08-09T16:25:00.000+02:00

Česací rozcvička

Na rozcvičce

Mladým patří svět! Rychlé šípy vpřed!

Lucinka a Elementární paní

Roztleskávačky

Hop, hop, hop!

Bomba! Tak u Gebharce!

2010-08-09T16:18:00.000+02:00

Rok se s rokem sešel a náš oddíl zase vyrazil na tábor. Tentokrát na střediskové tábořiště u Nové Bystřice v České Kanadě společně s Rychlými šípy, bandou Vontů a Širokem. Dál už jen zkratkovitě, protože ty dva týdny by vydaly na pár hodin vyprávění.

Vytrvale se nám dařilo bojovat s počasím, které si z nás dělalo neuvěřitelná šprťouchlata.
Vypořádaly jsme se s polní kuchyní,...
...postavily stožár,...
...dokázaly se podpořit a dát si přes tlamajzňu.
Jahoda nás naučila, jak balit kluky (Bomba! Tak v osm!).
Kšanda složila slib díky aragornovské fintě.
Moje ex Fialky už jsou velké holky, se kterými se dá normálně bavit i čajovnovat.
Tenhle bod bude trošku delší: Otevřenost našich dětí i vedoucích. Ač jsem se neúčastnila, mám obrovskou radost z večerních modliteb věřících v našem oddíle. Jsem za to ráda. Taky mě potěšilo, jak dokážeme mezi sebe přijmout nové lidi. Že mi holky odkývaly Honzíkovu návštěvu, že on dokázal zapadnout a stát se součástí tábora. Za druhý táborový týden se mi propojily dva světy, kterým (mimo jiné) patří velká část mě samotné. A pohled na člověka, do kterého jsem se zamilovala, jak pomáhá mně svěřeným dětem vyrábět hlavolamy, patří k těm nejkrásnějším. I děti ho totiž dokázaly přijmout mezi sebe.
Ovce si rozbily tlamu.
I vedoucí se dokážou vyhecovat k běžení finky.
Je potřeba umět odpočívat a nehnat se zbrkle za příčkami žebříku.
Můžeme se na sebe spolehnout.
Je toho ještě moc a moc, třeba ještě něco dopíšu, v dalším příspěvku pár vybraných fotek.

Dovolená v Bystrci

2010-08-09T15:58:00.000+02:00

Týden před odjezdem na tábor jsem strávila u Honzíka v Bystrci. Musím říct, že jsem si to maximálně užila. Ze začátku jsem se bála, že si za pár dní polezeme krkem. Potom jsem se zase bála, že se celé dny budeme jenom válet v posteli. Nakonec se nám podařilo najít fajn kompromis.

Společnými silami jsme zvládli pobalit materiál na tábor, zajít s Eastwickem na pivo a podívat se na spoustu dílů seriálu Full Metal Achemist (o něm později). A to se tu ani nebudu rozepisovat o propovídaných hodinách, připravování her a diplomů, nakupování jídla, péči o bonsaje, fantasy rozhovorech s Martinem a společném vaření. Byla to báječná dovolená, možná i pro to, že jsme nemuseli řešit žádné krize ani konflikty. Zkrátka milá hra na společný život.

Prázdniny

2010-06-26T17:45:00.000+02:00

Jak už si asi většina z vás všimla z mých spamů po facebooku a fénixu, mám konečně prázdniny. Poslední zkouška mi dala řádně zabrat. Sociální deviace nebyla žádná švanda, ale na druhý pokus jsem dostala C, tudíž mám závěrečné D a jsem úplně spokojená.

Paradoxně mám pořád stejně málo času, protože chodím do práce dopoledne (na finančák), do práce odpoledne (uklízet) a čas mezi tím prokládám péčí o své přátele, pročítáním novin, časopisů a letáčků, na které jsem neměla čas a organizací svého pokoje.

Co bych za prázdniny chtěla udělat?

Přečíst Silmarillion a Pána prstenů a taky Zločin a trest
Uplést náramky
Pořádně pojmenovat svých 8 GB špatně pojmenovaných hudebních souborů
Uklidit celý byt (přeorganizovat kazety, CD a DVD, vyhodit zbytečné věci, apod.)
Vyrobit si potah na noční stolek, přešít a nabatikovat pytel na papír do klubovny
určitě mě ještě něco napadne

Myslíte si, že to zvládnu? Já taky ne.

Šikovní kluci

2010-06-26T17:34:00.002+02:00

Brácha Míša udělal závěrečné zkoušky
Honzíka vzali na vysokou školu
Schedar udělal státnic

Šikovní kluci, že? :-)

Skautská série se zpožděním: Nábory

2010-06-26T17:33:00.000+02:00

Další skautskou akcí, které jsem se zúčastnila byly nábory v mateřských školkách. Musím říct, že mě školkáčci mile překvapili svojí šikovností a rozumem. Nevím proč, ale zafixovala jsem si, že malé děti jsou neschopné, nešikovné a prostě mimo. Spletla jsem se.

Po náborech jsem byla docela unavená a hrozně mě bolela pusa. Na rozdíl od mých přerostlých Sněženek, je totiž potřeba menší děti pořád chválit a usměrňovat. Když jsem se nad tím zamyslela, došlo mi, že mě nábory celkem bavily. Doufám, že nám aspoň pět nových dětí přijde, pár holčiček bych u nás fakt ráda viděla.

Skautská série se zpožděním: Tvrdý Táborový Trénink

2010-06-26T17:25:00.000+02:00

Konečně (ostuda ostudná) jsem s naším drahým oddílem vyrazila na tétéčko. Skvělá akce, musím říct, prostě pohodička. Měla jsem hrozný strach z počasí, protože dny před odjezdem pořád pršelo (i v pátek večer), částečně se mi ani nechtělo (protože jsem měla psát ve středu opravnou zkoušku), ale nakonec jsem ráda, že jsem vyrazila.

V sestavě tři vedoucí a šest dětí jsme vyrazily v sobotu ráno vlakem do Moravského Krumlova. Tam jsme si prohlédly náměstí, zbaštily zmrzlinu a šly se podívat na Slovanskou epopej. K našemu zklamání bychom musely čekat hodinu na prohlídku, takže jsme se tentokrát bez tohoto Muchova díla obešly. Zámeckou zahradu jsme si ale ujít nenechaly. Překrásné stromy i trávník, pár zajímavých kešek, prostě parádička. Na tábořiště jsme dorazily bez větších problémů, protože jsme měly pořádné boty a repelenty. Hitem večera se stala hra jabko, jabko, hruška, hruška ve verzi reklam (perwoll, perwoll, savo, savo). Nakonec jsme tuto hru hrály i v gestové podobě. Někdy si od Ferdy nechtě zahrát prostenal-perwoll, fakt to stojí za to!

Další den jsme se v klidu najedly, přejedly, došly do Ivančic a vrátily se domů.Ještě musím zmínit hru "Ble, ble, už jdu", tu jsme taky zahrály asi třikrát a skvěle jsme se u ní pobavily.

Celý výlet mě dostávala Čapka svým "růžovkovským" chováním. Fůj, bahno, fůj, brouci, fůj, slimáci. No, prostě nářez. Hlavně se neušpinit!

Jo, jestli to vyjde, příští rok jedu zase!

Skautská série se zpožděním: A jedeme

2010-06-26T17:09:00.000+02:00

Kromě zkoušek se nesl můj červen ve skautském znamení.

Začalo to výletem A jedeme do Mikulova. Počasí se povedlo, sestava dětí i vedení taky, sluníčko svítilo, zmrzlina studila a schodů bylo nemálo. Zaujal mě mikulovský zámek, ani ne tak vlastním vybavením (všechno totiž shořelo), ale tím, že v něm až do konce druhé světové války žili Dietrichsteinové. A taky gestapo. To při odchodu před sovětskou armádou zámek zapálilo. Jediná místnost, která nevyhořela, byla zámecká knihovna. Páni, ale jaká knihovna! Obrovská místnost naplněná od podlahy po strop starými knihami v mnoha jazycích. Prostě něco úchvatného.

Okouzlující byla i jeskyně Na Turoldu, ve které v zimě přespávají chránění netopýři. Pobavila mě i historka o paní učitelce, která vyhrožovala svým žákům, že z jedné díry v jeskyni vyleze čert a odnese je. K její smůle byli v díře zrovna jeskyňáři, kteří paní učitelku chytli za nohu. Děti se prý strachem rozutekly po celé jeskyni.

Mikulov jako takový je krásné a malebné (ačkoliv to slovo zavání hrozným kýčem) město. A nebýt dětí, určitě se zdržím na místních slavnostech růžového vína.

Býčí skála dvakrát za 48 hodin

2010-06-13T20:01:00.001+02:00

Sněženky letos cestovaly s hobitem tam a zase zpátky. Cestu zpátky jsme zvládly během včerejška. Jestli si ale myslíte, že stačilo jenom naplánovat obyč výlet, tak jste na omylu. Musely jsme si totiž také vyzvednout podíl z pokladu, a ten byla třeba ukrýt.

Správný poklad by měl být v truhle, a to ideálně schované truhle. Tu nám pro účely posledního výletu zapůjčila KaFecí maminka. Truhla byla uzamykatelná a taky správně těžká, i proto jsme se rozhodly, že do ní nic nedáme a sehrajeme scénku "jejda, máme špatný klíč". Tím dalším důvodem byl fakt, že součástí pokladu mají být nové stezky a cestičky, které ale budeme předávat na táboře. Ale abych to vzala hezky chronologicky:

Ve čtvrtek jsem truhlu i s se zlobřím pokladem donesla domů, naposledy se koukla do mapy a šla spát. V pátek ráno jsem společně s truhlou a Honzíkem vyrazila na trasu výletu Býčí skála. Po cestě jsme si vyzkoušeli všechny nepříjemnosti, které by mě potom mohly v sobotu potkat s dětmi (vystoupení na špatné vlakové zastávce, ztracení značky, setkání s komáry bez repelentu a podobně).
U Býčí skály jsme se rozhodli truhlu schovat. Vylezli jsme do nejvyšší části dna skály (pěkně to klouzalo), obalili ji igelitem a zahrabali listím a kameny. Nezbývalo, než doufat, že nám ji nikdo nesebere. Pro jistotu jsem na bednu přilepila nápis "tato truhla je majetkem družiny Sněženek, které pomohly zabít draka Šmaka. Kdo ji ukradne, bude mít smůlu a vylínají mu vousy. Tak praví Gandalf". Očividně to pomohlo.

Cesta pokračovala dál po žluté značce a pod smrčky u jednoho památníku jsme zakopali (no, dobře, Honzík zakopal) poklad, který jsme v září našli u teď už zkamenělých zlobrů. V případě tohoto pokladu jsem se nebála zlodějů, ale mravenců, kteří by mohli sladký poklad zdolat.

Vrátili jsme se žízniví, hladoví a upocení, ale akce Poklad se zdařila.

Sobota:

Zase si ráno přivstat, zase vyrazit na nádraží, potkat Ferdu a šest Sněženek a zase sednout do vlaku do Adamova. Když se vedoucí Zlatého kvítku pohybovaly nadšeně po Masarykově ulici s imaginárními zbraněmi a uhýbaly odstřelovačům, naše holky představa vyhýbání se bojovníkům Bitvy pěti armád vůbec nenadchla. Ostatní etapovky ale probíhaly dobře, stejně jako koupání v Jedovnickém potoce. Objev truhly provázelo nadšení následované zklamáním z toho, že ji holky nemůžou otevřít. Návrhy na rozbití jsme s Ferdou odmítly. Dál už cesta nebyla tak veselá, protože jsme nesly bednu a čelily palbě dotazů "Kdy už půjdeme po rovince?" "Jak je to ještě daleko?" "Kolik je hodin?" "Vážně ten klíč nemáte?" Jediná Kšanda se usmívala a statečně capala dál.
Objev druhého pokladu, obzvlášť otevření krabičky provázelo nadšené "Jéééé!", následované rozdělováním sladkého, mravenci nedotčeného, pokladu. Potom jsme hrály všemožné hry a pomalu se přesouvaly na nádraží. Tam jsme dorazily o hodinu dřív, načež mi holky vyrazily dech rezolutním odmítnutím předčasného návratu z výletu s tím, že se jim tu líbí a budeme hrát hry. Paráda, ne?
Z obou dvou výletů mám fajn pocit, sice mě teď pěkně bolí nohy a jsem sežraná komáry, ale užívám si vědomí, že Honzík úspěšně aspiruje na skautského manžela (projevuje se to třeba nadšeným zahrabáváním pokladu), že se holkám poklad líbil a hlavně, že se jim nakonec nechtělo domů.
Příští týden nás čeká poslední družinová schůzka v této sestavě. Začíná se mě jímat nostalgie...

P.S. Fotky snad brzy budou

No, konečně!

2010-06-09T23:40:00.000+02:00

Tahle slova se stala nejčastější reakcí mého okolí na změnu partnera (na kluka jsou oba moc staří, mí přátelé jsou oba dva, milenec je příliš jednostranně zaměřené slovo a manželství zase příliš silné). Ano, na jednu stranu to potěší, přece jen je to kladná reakce, na stranu druhou:

Vzpomenete si, jaká jsem byla před dvěma lety? Smutná z toho, že mě žádný nechce, zoufale nesebevědomá a spíš zakřiknutá. Už si nevzpomínáte, že? Já taky ne. A byl to sraz před dvěma lety, kdy si mě Schedar všiml. Jeho motivy už jsou vedlejší.

Vzpomenete si, jak jste byly nadšené z toho, jak jsem rozkvetla? Jak jsem začala nosit sukně a sárí a jak jsem začala svítit? Už vám to přijde jako samozřejmost.

Je hrozně jednoduché si zčernobílit svět s tím, že Schedar mě trápil a Honzík mi nosí modré z nebe. Není to totiž pravda. S Šedým jsem zažila spoustu krásných chvil, u kterých ale žádná z vás nebyla. A jsou to nepřevypravitelné chvíle. Těch smutných nebylo málo, to nepopírám. Ale netrápil jen on mě. Trápila jsem i já jeho.

Ty proplakané noci mi teď vynahrazuje každý pohled do zrcadla a na fotku. Konečně se líbím sama sobě, konečně jsem prokoukla. Naučila jsem se tančit, naučila jsem se triky s kapesníčkem a spoustu jiných věcí, díky kterým jsem, jaká jsem. Ty dva roky, jakkoliv byly občas těžké, stály za to.

I to, že jsme se s Honzíkem potkali, jak jsme se potkali, to, jak to celé dopadlo a hlavně, jaké to je teď, je důsledek dvou let s člověkem, o kterém se momentálně mluví v souvislosti "no, konečně jsi od něj odešla". Není to fér. Pořád patří k nejdůležitějším lidem v mém životě a pokud se nic nezvrtne, tak jím zůstane. Což nic nemění na Honzíkově důležitosti pro mou osobu v současnosti, blízké minulosti a blízké budoucnosti.

Takže až vás bude svrbět pusa, vzpomeňte si na starou Alushku v otrhaných džínech a pletených ponožkách, a třeba se kousněte do jazyka.

...a nebojte, já vím, že to se mnou myslíte dobře ;-)

Kuky se vrací

2010-06-09T22:54:00.000+02:00

Už trošičku zastaralá informace, což?

S Kaka a Ivuškou jsme šly do kina na film Kuky se vrací. I když je všude označován za film pro děti, nenechte se zmást. Jde o nejlepší akčňák, který jsem kdy viděla. Vypíchnout musím skvělé vizuální provedení, krásnou myšlenku, ukrutné automobilové honičky, magický konec (co je vlastně doopravdy, že?) a fantastické hlášky. Hlavně ty hlášky!

Když se ztratí dítě, tak řekne někomu dospělýmu svoji adresu, a dospělý mu pak pomůže najít rodiče. Kuky tohle neudělal. Ne, že by byl pitomej, on je plyšák.

Hele, růžovko, jsi jedovatej, nebo děláš ramena?

Rodina

2010-06-09T22:13:00.000+02:00

Až budu mít dítě, bude mít tátu. Ne otce, ale tátu. Bude mít tátu, který, i když už mě třeba nebude mít rád, bude se svému dítěti věnovat a bude mu dávat najevo, že ho má rád. Moje dítě bude mít tátu, který nebude křičet ani mlátit pěstí do stolu a který by na mě nezvýšil hlas. A ani o Vánocích na sebe nebudeme zlí.

Zkouškové občas k vzteku

2010-06-09T22:02:00.000+02:00

Někteří z vás si určitě vzpomenou na začátky svého studia. Já to mám ještě v živé paměti. Na konci gymplu, na setkání prváků i na prvních přednáškách do nás lili vrchem spodem, jak je opisování a podvádění při zkouškách nepřípustné a přísně trestané. Jelikož stálo spoustu úsilí a peněz mě na FSS dostat, a jelikož se naprostou většinu látky učím, protože mi přijde užitečná, nikdy jsem se nezmohla na víc, než dva pojmy napsané na dlani. A to jsem to stejně prakticky nevyužila (možná smůla na pojmy :-D).

Dnes jsem absolvovala (snad úspěšně) zkoušku z posledního předmětu tohoto semestru. Neříkám, že jsem se učila kdovíjak dlouho, ale rozhodně poctivě, fakt jsem se snažila. U vymýšlení odpovědí jsem skoro potila krev (možná i kvůli horku), abych si vzpomněla na správná vysvětlení všelijakých teorií. K vzteku mě potom vytáčely spolužačky (těch kluků tam bylo opravdu málo) s taháky. Jedna slečna měla dokonce takovou malou elektronickou knížečku, ve které měla nejspíš kompletní zápisky, na zkoušce si prostě posouvala text v knížečce a opisovala to na zkouškový papír. Doktor Horák si na zkoušce četl knížku, sem tam se podíval na nás, občas někoho napomenul, když si lidi snažili napovědět slovně. Na začátku zkoušky ani nekontroloval, kdo tam přišel. Takže kdyby se třeba Ivuška podepsala za mě, mohla mi tu zkoušku klidně napsat.

Nechci být kdovíjaká mravokárkyně, pochopím, když si někdo na papírek vypíše věci, které mu prostě nejdou do hlavy, pochopím, že učitelé čekají akademické chování od svých studentů, ale toto je fakt moc. Jasně, ne všichni jsou poctiví jako Mirek Dušín, ale proč chodí do školy, když ani nejsou schopní se naučit, nebo si aspoň připravit poctivý tahák.

Upřímně řečeno, na té zkoušce jsem si připadala jako naivní blbec.

Změna vlasů

2010-05-30T11:57:00.000+02:00

Jak Káťa ráda a často říká, se změnou chlapa přichází změna účesu. U mě před měsícem došlo k tomu prvnímu, to druhé následovalo pár dní zpátky. Zkrácení byla jasná volba, už je teplo a moje dlouhá zplihlá sláma je na pohled nepěkná. Takže nějaké šmrncovní mikádko by to chtělo. A co s barvou? Melír odrůstá, Jamajka říkala, že by mi tmavší barva slušela. Tmavší? Tak jo. Víc hnědou, nebo zrz? Zrz. To budeme barvit celou hlavu? Jasně, že jo!

A tak Eastwick přišel o blondýnu. Jsem teď hnědo zrzavá. Trvalo mi čtyři kouknutí do zrcadla, než jsem si na to zvykla, ale už se sobě a nejen sobě líbím. Dokonce se se svojí zrzavostí sžívám, mám z toho takové bosorkovské stavy.

Jenom zjišťuju, že můj blondýnkovský šatník mi k novému účesu moc nesedí...

Volby a kraje

2010-05-30T11:44:00.001+02:00

Rozhodně zajímavou věc nabízí novinky.cz, a to interaktivní mapu, která zobrazuje, kolik kdo dostal hlasů ve kterém kraji, městě a městské části.

Jihomoravský kraj jako celek vypadá takto:

Brno jako celek:

Brno-střed (městská část, do které patřím):

Nebudu zastírat, že jsem zkoumala hlavně Dělnickou stranu (sociální spravedlnosti, abych byla korektní) a Stranu zelených. Zelení dopadli nejlépe v Praze, pokud vím. A na Dělnickou stranu se podívejte do

Ústeckého kraje:

A nejzajímavější jsou výsledky v Mostě:

Grafy jsou zkopírované ze stránek novinek.cz.

Parlamentní volby

2010-05-30T11:10:00.000+02:00

I když se říká, že se ženy o politiku nezajímají (viz článek ve víkendové Mf Dnes), sledovala jsem je už pěkných pár měsíců. Z negativní kampaně parlamentních stran mi bylo a je šoufl. Mám sto chutí zorganizovat sbírku na odstranění předvolebních kampaní, děsí mě totiž představa, že se na pány Paroubka a Nečase budu dívat třeba ještě půl roku. Neodpustím si jistou zaujatost. Dost mě totiž pobavila a potěšila kampaň Strany zelených:

Samotné volení pro mě bylo hrozně slavnostním zážitkem. Člověk se neubrání pocitu důležitosti a jedinečnosti. A i když se strana, kterou jsem volila, do parlamentu nedostala, mám skvělý pocit z toho, že jsem volila a volila jsem je.

Docela mě překvapilo, že volební účast byla "jen" 62%. Z toho, jak se o volbách pořád mluví a řeší je i lidé, kteří toto téma většinou ignorují.

Jsem rebelka, když...

2010-05-03T22:55:00.000+02:00

... si otevřu dveře

... nosím kalhoty a sárí

... řeknu si, co se mi líbí

... zeptám se, co se líbí

... vychutnávám si

... otevřu šumivé víno

... nestydím se jíst jahody na začátku května

... lovím papírové kapesníčky pro záchranu prostěradla

...vedu nezřízené večery

... ráno ráda pomalu vstávám

Karle, kde jsi?

2010-05-01T21:14:00.000+02:00

Karel je, anebo dost možná byl, obrovský pavouk, který bydlel v rozích našeho uklízečkovského kamrlíku. Naše první setkání proběhlo asi takto:

Vejdu do kamrlíku a všimnu si, že je v rohu velký pavouk. Nejdřív se leknu a potom mi dojde, že tam zůstat nemůže. Na vraždy velkých zvířat jsem nikdy neměla odvahu, a tak jsem se rozhodla nabrat Karla na mop a vynést ven. Jenže Karel mi z mopu utekl dřív, než jsem ho přestěhovala.

Další den si Karel opět spokojeně hověl v koutku kamrlíku. Přemluvit se nenechal a stěhování mopem bylo opět neúspěšné. Nakonec jsem se rozhodla (po konzultaci s kolegyní), že si Karla nechám. Za ten týden jsem si na něho docela zvykla.

V úterý jsem přišla do práce a Karel byl pryč. Třeba se přestěhoval o pato výš, nebo umřel. Vážně nevím. Můžu ale říct, že to byla opravdová pavoučí osobnost (:-D)

Charles Mills - kritický realismus

2010-04-25T13:23:00.000+02:00

Neděste se názvu a radši se začtěte do úryvku z knihy Úvod do sociologie od Jana Kellera.

Velká historie se neodvíjí podle optimistických vizí 18. a 19. století. Supervelmoci se připravují ke třetí světové válce (psáno v padesátých letech) za úžasné mobilizace svého zničujícího potenciálu. Země rozvojového světa rozhodně skoncovaly se svou minulostí, ale vůbec nemají představu o budoucnosti. Lidé všech typů společnosti cítí, že starý způsob myšlení se zhroutil, neznají však žádný nový, který by byl aspoň relativně uspokojivější. Lidé, kteří nechápou dost dobře, jaký význam má pro jejich vlastní život velký svět a dění v něm, se uchylují do soukromí a jejich nezájem ponechává nekontrolovaným silám ještě větší nekontrolovatelnosti.

Běžní lidé ohrožovaní nezaměstnaností, žijící ve stínu možné války, jejich rozpadávající se rodiny a stereotypní život v monstrózních velkoměstech, to vše jsou skutečnosti, vůči nimž je jednotlivec bezmocný, ať již má svého psychiatra, anebo ne.

Již konzumní verze demokratické společnosti naznačuje, že člověk nemusí mít zásadní námitky, má-li rezignovat na ideály autonomie a svobody a nechat se přeměnit v robota, zvláště je-li to pohodlné.

2010-04-25T01:21:00.000+02:00

Na cestu

mi svítí

dvě

hnědooká

slunce.

Jednou možná

jedno vyhasne

a jedno vyhoří.

Teď ale vím,

že na své cestě

nemůžu

pro to světlo.

zabloudit.

Sixpence non the richer - Kiss me

2010-04-20T22:17:00.002+02:00

Koukněte i na videoklip (Ivuško, Paříž!).

Svět se rozhodl udělat kotrmelec bez ohledu na to, jak se s tím zvládneme vypořádat.

2010-04-20T22:15:00.000+02:00

Po dlouhé době se cítím úplně nejistá, nervózně koukám po mobilu a přemýšlím, co se v následujících dnech stane.

Nevím, jestli se upnout k trvání, nebo konci, nevím, jestli při setkání vzít za ruku, nebo ne.

Nevím, a třeba to, že nevím, Ti pomůže vědět.

nevyvětratelná vůně
odliv vůle
bušení srdce
hlava v oblacích
přihlouplé úsměvy

Teplé broskve v kostce

2010-04-20T22:04:00.000+02:00

S ostudným zpožděním pár postřehů:

prorazit rukou buben se vyplatí
mudly u kruhu ignorujme, příště pojeďme do Podlesí
sárí a kávy není nikdy dost
myslíme na Gaiu
ženy a dřevo, aneb "chcípni, hajzle"
a mnoho dalšího...

Video je letos slabší...

Nestydíme se...

2010-04-12T22:26:00.000+02:00

...před sebou navzájem.

Protože proč se stydět před někým, kdo je vám nejblíž.

Vždyť nejde jenom o to zamilovaně si koukat do očí, ale upřímně se sobě otevřít a odložit předsudky.

2010-03-29T21:49:00.000+02:00

Jak se pozná spokojená čarodějnice?

Je to ta, která nečaruje.

Protože proč čarovat, když je vše v pořádku?

Dragon Age

2010-03-29T21:44:00.000+02:00

Člověk by řekl, že vystačí s žrouty času jako je e-mail, Facebook nebo všemožné blogy. O opaku jsem se přesvědčila na konci ledna. Brácha mě totiž seznámil s počítačovou hrou Dragon Age. Čekáte - li něco ve stylu World of Warcraft, jste úplně vedle.

Dragon Age mi připomíná staré dobré Baldur´s Gate, jenže s mnohem lepší grafikou a hlavně lépe propracovanými variantami děje. V Baldurovi jste totiž museli hrát "klaďase", abyste se v příběhu hry dostali dát. Dragon Age nabízí obrovské množství voleb, a také důsledků. Je jen na vás, jestli necháte posednutého chlapce vyléčit mágem, nebo ho prostě zabijete - obojí je možné.

Na rozdíl od Baldura jsem Dragon Age dohrála a teď ho hraju podruhé - s jinak sestavenou družinou (vaši společníci jsou skutečné osobnosti, které mají vlastní hlavu) a jinými rozhodnutími. Naštěstí ale zvládám nezanedbávat učení. Vlastně, není to až takový problém, když tuhle hru hraje celá naše rodina na jednom počítači.

Jeden svět

2010-03-22T22:49:00.000+01:00

Začíná už dnes! Nepropásněte jedinečnou příležitost zkouknout zajímavé dokumenty.

Více se dozvíte tady

A pokud se vám do kin nechce, podívejte se na protináckovské spoty a pár vybraných filmů online

Karel Plíhal - Akordy

2010-03-22T22:44:00.000+01:00

Vyždímejte kapesníky a nebuďte smutní,

každá holka pro někoho má sluch absolutní.

Dr. House in our house

2010-03-22T22:40:00.000+01:00

Tak jako každý díl Dr. House i moje epizoda začíná něčím banálním, třeba migrénou, nebo spíš přeinstalací systému v domácím počítači.

Instalační CD - máme
Platný licenční klíč - máme
Informatika, který instalaci zvládne - máme

Jenže stejně jako v Dr. Housovi to není běžná migréna.Diagnostika byla vcelku rychlá - špatně fungující CD mechanika. Inu, co se dá dělat, koupíme novou. Po zapojení mechanika nefunguje. Zkusíme aspoň nainstalovat systém - instalace se těsně před koncem nezdařila. Ano, léky na migrénu nefungují. Sháníme originální instalační CD, abychom zjistili, že licenční klíč je neplatný. Třetí den přichází záchrana z ruk odborníka - pseudooriginální DVD funguje. Systém nainstalován.
Problém s mechanikou přetrvává - pacienta stále bolí hlava. Nakonec voláme odborníky - počítač putuje do servisu, kde mechaniku správně zapojí.
Výhra? Nenechte se zmást, do konce seriálu zbývá ještě deset minut.
Zapojená mechanika totiž špatně načítá CD i DVD, pošleme ji zpátky do servisu (schválně, co nám neurolog řekne). Servisákům funguje bezchybně.
Opět přišla chvíle pro externisty. Po zapojení Goblinovy mechaniky vše pracuje tak, jak má.
Hlava už sice nikoho nebolí, ale transplantace neproběhla podle našich přestav.
Pokračování příště - Arken má totiž novou diagnózu - hádající se SATA dráty.

A kladné důsledky tohoto dílu?

Naučila jsem se nainstalovat operační systém a formátovat pevné disky
Docela se vyznám v Biosu
Umím zapojit (a vypojit) CD mechaniku

Opět se potvrzuje, že vše zlé je k něčemu dobré :-)

Starošky

2010-03-19T20:43:00.000+01:00

Na letošní oslavě oddílových narozenin jsem dostala první stříbrný lístek na kroj za pět let činnosti v oddíle. Pět let! Vůbec mi to tak nepřijde. Jenže když se nad tím zamyslím a vybaví se mi ta spousta zážitků, celoroček a táborů, tak to sedí.

Nejvíc je to ale vidět na holkách, které vedu. Takové Ovoce, které si stahovalo kalhoty na táboře a nebylo schopné si sbalit batoh, teď pomáhá menším světluškám a připravuje si samostatný program. Když si vybavím, jak jsme nebyly z Jazzy schopné dostat slovo a jak ze sebe dělala kočičku, uvědomím si, jak naše holky zestárly a vyspěly. A sem tam se v nich mihnou vlastnosti, schopnosti a návyky, které pochytily o nás.

Jahoda v roce 2006 a v současnosti

Beruška a Panda

2010-03-19T19:41:00.000+01:00

Tohle jsou moje nové plyšenky. Skvěle se s nimi spí, hrají počítačové hry a dívá na televizi. Kamarádí se s nimi i moje mamka. Že jsou roztomilé?

Druhý semestr

2010-02-19T15:29:00.000+01:00

První zkouškové mám úspěšně za sebou, tudíž můžu v pondělí vykročit vstříc druhému semestru na FSS.

A na co se těším?

Hlavně na Sociální deviace, ve kterých se leccos dozvím o drogově závislých, bezdomovcích, pachatelích trestných činů, atd. Zajímavý bude určitě i Úvod do zpravodajství, kde si i prakticky vyzkouším psaní článků. Hodně se těším na Romský jazyk, kam jsem se dostala, ačkoliv bylo plno - holt žádost o výjimku se občas vyplatí!

Když jsem si začala rozvrh vyrábět, libovala jsem si, jak budu vstávat na osmou jenom dvakrát týdně. Nakonec se z toho vyklubalo třikrát týdně a k tomu jednou na devátou. Ne, že by mi to moc vadilo, jenom se mi bude hůř vstávat, když budu spát v Židenicích.

Ale jak řekl Mirek Dušín: "Nejdřív škola a potom až zábava!"

Cestovní kancelář

2010-02-19T15:15:00.000+01:00

Když už jsem u těch plyšáků. Objevila jsem článek o cestovní kanceláři, která organizuje zájezdy pro plyšáky a jiné hračky. víc si můžete přečíst na akutálně.cz nebo přímo na stránkách této kanceláře.

Musím říct, že myšlenka, že se moje zvířátko podívá třeba do Paříže není vůbec špatná. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že jsou zvířátka focena před fotkami památek a celé je to jedna velká habaďůra.

Polygamní starosti

2010-02-19T15:09:00.000+01:00

Vyberete si jednu, druhá bude smutná, oběma se naplno věnovat nemůžete, obě máte rádi, ale každá se hodí pro jinou chvíli...

Někteří by řekli, že cituju nějakého pána, který se nemůže rozhodnout mezi dvěma slečnami. I to by mohlo být pravdou, nicméně tentokrát mluvím o svém dilematu.

Dostala jsem totiž k narozeninám dva krásné plyšáky. Z takového toho úplně sametového plyše. Ovce, kterou jsem si pojmenovala Beruška, je velká asi jako malinké dítě, úplně akorát do náruče, ale (jak jsem si včera odzkoušela) spí se s ní trošku složitěji - jak je velká, tak se s ní špatně převaluje. Panda, která se jmenuje Panda, je oproti tomu menší, akorát na spaní, ale když se potřebujete k něčemu velkému přitulit, tak nestačí.

Všechny se vlezeme tak tak do postele, ale s oběma zároveň plnohodnotně spát nemůžu.

Nechci, aby si ani jedna z nich myslela, že je odstrčená, vybrat si nemůžu.

Takže mi nezbývá, než se snažit svoji pozornost rozdělit rovnoměrně mezi obě dvě.

...je vážně vtipné, jak to připomíná situaci jednoho blízkého...

2010-02-19T14:58:00.001+01:00

"To máte velký balkon, co?"

"Ne, my prádlo věšíme na zahradě"

Zelené koule vydaly nové CD!

2010-02-11T13:38:00.002+01:00

Moji milí, na stránkách Zelených koulí si můžete stáhnout nové CD s názvem Eko-system underground!

Vřele doporučuji hlavně písničku Nepovedený autostop.

Užijte si to!

P.S. Půjde se mnou někdo v neděli na bohoslužbu do Desertu (za 30 Kč), kde Koule vystoupí?

2010-02-08T20:27:00.002+01:00

Očišťuji tě, kruhu síly *třísk se do hlavy*

Plesáme

2010-02-08T20:24:00.000+01:00

Letošní plesovou sezónu jsme zahájili na skautském plese v Bystrci. Ten se nesl ve stylu 30. let. Jelikož jsem neměla vhodné šaty, zkusila jsem přijít jako Marlene Dietrich. Bohužel, většina lidí nepochopila kostým nepochopila a považovala mě buď za pána nebo kouzelnici. Nejvydařenější byl společný kankán a čardáš, kterého jsem se sice nezúčastnila, zato mě ale tančící sál skvěle pobavil. Vyzdvihnout musím i Kájino vystoupení na kole - bylo naprosto fascinující!

Pokračovali jsme plesem Slovanského náměstí. V podstatě jsem ráda, že jsem tam šla - potkala jsem se spolužačkami, vyvenčila nové šaty a zablbla si na parketu. Nemůžu se ale ubránit zklamání, protože jsem si chtěla zatancovat klasické tance a kapela hrála spíš jako na diskotéce. Velice se ale vydařilo vystoupení žongléra a tanečního souboru.

Doufám, že se mi ještě podaří dostat se na ples Integry, abych si to tancování ještě užila.

Slečna uklízečka

2010-02-08T20:11:00.000+01:00

Jak už mnozí z vás ví, od prosince si přivydělávám jako uklízečka a světe div se, chvílemi mě to i baví. Zkrátka a dobře, jsem ráda, že dělám něco užitečného, svým tempem a nikdo mi při tom nestojí za zadkem. Navíc je tam "Glen Hansard", na kterého se krásně kouká. Musím se ale s vámi podělit o několik tipů, jak můžete svou uklízečku (ve škole, v práci) naštvat:

Sem tam hoďte nějaký papír mimo odpadkový koš.
Nechávejte na zemi spoustu koleček z děrovačky.
Používejte co nejvíc papírových ručníků a toaletního papíru. Útržky z nich nechávejte na zemi.
Vyhazujte spousty skleněných lahví (nevěřili byste, jak se pronesou).
Cákejte vodu na zrcadlo.
Nepoužívejte štětku na záchod.
Snažte se chodit na záchod právě ve chvíli, kdy se tam uklízečka chystá vytřít.

Asi mě jich časem napadne víc, jsou to takové maličkosti, které ale občas dokážou naštvat. Však, každá práce má něco.

A je to za mnou!

2010-01-29T21:29:00.002+01:00

Úspěšně jsem zvládla první semestr, všechny zkoušky na první pokus (A, B, C, D) a pokračuju dál!

:-)

ČLK Rozrazil 2010

2010-01-29T21:28:00.000+01:00

Úryvky ze skript Jaromíra Volka 1.

2010-01-18T19:21:00.000+01:00

Omlouvám se za délku a možná obtížnější stravitelnost následujícího textu, ale doufám, že si to zkusíte přečíst (a že to bude dávat smysl i vytržené z kontextu)

"Mýtus je podle Barthese řetězec pojmů (znaků) tvořících příběh, kterým se kultura pokouší vysvětlit či pochopit nějaký aspekt reality nebo přírody. Mýtus je pro něho způsob uvažování nějaké kultury o něčem, je to způsob konceptualizace či chápání stavu věc. Mýty slouží v tradiční i moderní společnosti k objasnění sociálního i fyzického prostředí... Mýty ze své podstaty zatemňují či mystifikují svůj původ a svou politickou a sociální dimenzi.

Z pohledu Barthesovy argumentace je příkladem velmi rozšířeného mýtu představa, že místo ženy je přirozeně v domácnosti, při výchově dětí, respektive při péči o celou rodinu včetně manžela, který je zase přirozeně určen či nadán k tom, aby vydělával peníz. Uvedený mýtus má tendenci zakrývat historické kořeny statu quo... Řetěz pojmů, které konstitují mýty maskulinity a femininity a vzorové nukleární rodiny ovšem nevznikl ani náhodou ani přirozeně, ale vždycky sloužil zájmům daného ekonomického systému a třídě, která jej defacto konstituovala - střední třídě reprezentované především muži. Tento systém potřeboval, aby se nukleární rodina stala přirozenou sociální jednotkou, ve které bude mít femininní prvek připsány přirozené významy péče o děti, rodinný krb, sensitivity, potřebu ochrany, zatímco maskulinní svět se bude vyznačovat asertivitou, nezávislostí a schopností pohybovat se na veřejnosti, ve veřejném a politickém světě.

Mýty mohou samozřejmě velmi efektivně naturalizovat významy tím, že je vztáhnou k některému aspektu přírody samé. Fakt, že „ženy dávají život“, je v uvedeném případě naturalizován do významu pečovatelství a domáckosti. Stejně tak větší fyzická síla mužů jako by naturalizovala vyšší mužské politické a sociální postavení."

Hledání pokladu

2010-01-17T21:00:00.001+01:00

V sobotu jsme vyrazily na společné hledání pokladu s 35. oddílem z Bystrce. Celou akci jsem měla pod palcem s Maťou. A upřímně, měla jsem z toho dost strach - jestli nám holky neprokouknou "schovávání" indícií, jestli stihneme tramvaje, jestli si spolu budou rozumět.

Troufám si říct, že až na Impalu, která si neměla s kým povídat (prostě jsme to v rámci dělení družstev nevychytaly :-( ), byly holky až nadšené a těší se na vzájemnou návštěvu na schůzkách.

Takže nakonec to dopadlo výborně, vše klaplo a doufám, že se nám s Šídly ještě podaří spolupracovat! Díky Kamíkovi a Ferdě za doprovod a výrobu šifer a Ivušce za nakreslení krásné pozvánky!

Chtít víc

2010-01-17T20:49:00.000+01:00

On Tě trápí.
Trápím já sebe a trápím i jeho.

Já najdu řešení.
Řešení budeme hledat spolu.

Jsem člověk, ne zvířátko. Tak proč se tak neumím chovat?
Jsem jenom člověk. Tak proč se tak ke mně nechováš?

Nevím, jestli je to přirozená lidská vlastnost, nebo jen něco, co je zakódované v naší kultuře. Chtít co nejvíc, být vždy první. Vyhrát, být jediná, nejdůležitější. Vítězství, úspěch, první místa. Dosáhnete jednoho cíle a hned si vytyčíte další, vyšší, chcete uspět. Ano, občas je to důležité, ale je to nutné vždy? A co když to někdy nejde, není to možné? A část vás pořád chce vítězit...

Je to zvláštní, protože tahle ctižádost je zakořeněná hluboko v nás, i když si myslíme, že není. Mnoho let jsem žila s tím, že přece není důležité vyhrát a být první, že já taková nejsem, nepotřebuji vyhrávat.

A teď tato civilizací daná ctižádost ničí mě i mé nejbližší.

Silvestr v Cakově 2009

2010-01-11T21:04:00.002+01:00

Moje dosavadní studium...

2010-01-11T20:53:00.000+01:00

... je překvapivě úspěšné, zatím mám samá B a C, jedno A (ale to bylo zadarmo). Jsem docela zvědavá, jak to bude pokračovat, hlavně mi vrtá hlavou praxe na sociální práci, protože mám spoustu nejasností ohledně počtu hodin v semestrech, respektive - kolik času mi to celé zabere.

Škola mě ale stále baví a už se těším na další předměty! :-)

U2 - Staring in the sun

2010-01-11T20:44:00.000+01:00

Na zvracení

2010-01-11T20:42:00.002+01:00

Nalíčila se, nalakovala si nehty, vyzývavě se oblékla. Jezdila šalinou sem a tam a čekala, až se k ní připojí. Šli si sednout do kavárny. Nechala se držet za ruce, hladit po nich, nechala ho, aby se dotkl jejího krku, povídali si a on vypadal spokojeně. Něco bylo špatně, věděla, že takhle to být nemá, přesto vydržela až do konce. Doprovodil ji na tramvaj, do bot ji mezitím natekla spousta rozpuštěného sněhu. Přijela domů a udělalo se jí ze sebe špatně. Nechala někoho cizího, aby na ni sahal, aby si ji prohlížel, přistoupila na úplně celou hru. Připadala si zneužitá a špinavá. Ve vaně vydrhla všechny části těla, kterých se dotkl. Ale stejně se na sebe nedokázala podívat v zrcadle. Převlékla se a šla si sednout za kamarádkami. Pomohly, to ano, ale stále to nebylo ono. Cestou k nejbližšímu příteli se jí vše rozleželo hlavou. Až s panickou zuřivostí si sloupávala tmavý lak z nehtů. K přítelově domu běžela. Dvě hodiny ji objímal, hladil po vlasech, poslouchal, radil a pomalu skládal její sebeúctu a ji samotnou dohromady. Dokonce při tom i trošku čaroval.

Ne, už nikdy nebude sama hledat cizí lidi kvůli jedné shodné věci, už nikdy se nenechá rozbít mužem. A patří k nejšťastnějším lidem vůbec, protože v životě potkala kamarádky a nejbližšího přítele.

Pěkně prosím, bez komentářů.

Ztraceno v ignoraci

2010-01-09T22:20:00.000+01:00

Jasně, měla bych tu psát o tom, jak jsem si užila slunovrat, přežila Vánoce a prožila Silvestra. Jak jsem se těšila na navrátilce z Anglie a zvládala zkoušky, ale napadá mě něco úplně jiného.

Hodně lidí nadává, jak si lidé nevšímají sebe navzájem, jak se ignorují. Přemýšleli jste ale někdy o výhodách nevšímavosti? Co všechno se díky tomu ztratí? Skautky lovící lva na náměstí, vlkodlaci a upíři, nájemní vrazi se zubními kartáčky v rukou, bosé uklízečky, výstřihy a krátké sukně, pláště a košile, meče, luky a šípy, vodítka, celé utajené světy, které se sem tam ukážou nějakým neobvyklým prvkem na povrchu a je jen na vás, jestli je odhalíte.

Dřív jste vyšli ven s dlouhými vlasy a hned na vás volali policii. Není přeci jen někdy nevšímavost lepší?

Co jsem dělala?

2009-12-18T21:40:00.003+01:00

Zajímalo by vás, co jsem dělala v době, kdy se tu žádný příspěvek neobjevil? Inu, leccos.

Navzdory začínajícím plískanicím jsme s Eastwickem vytrvaly v báječných čtvrtečních dýcháncích v kavárnách. Díky za ně, protože nebýt toho, tak se snad ani nepotkáme.
Vytrvala jsem v návštěvách pilatesu, i když mi něco říká, že přes Vánoce stejně vše vrátí do starých kolejí.
S Miškou jsem si vyzkoušela péct perníčky. Zdobila jsem doma a věřím, že příští rok dopadne poleva líp.
Na první pokus se mi podařilo odevzdat esej a dostala jsem za ni B
Během čtyř dnů jsem zvládla tři zkoušky, dvě za C, na výsledky třetí čekám.
S báječným skautským tatínkem panem Ivuškou jsem koupila stůl do klubovny
Anežka se uzdravuje a Šneček i přišla na schůzku.
Učím se žít z přítomnosti a nemyslet na budoucnost.
Je mi pořád střídavě svítivě
Absolutně neřeším Vánoce, protože všechny dárky zařizuje někdo jiný, cukroví nepeču (až na pokus s perníčky), sníh v Brně nemůžu vystát a z davů na trzích je mi zle. Aspoň ta medovina je dobrá.
Jsem zvědavá na slunovratové hlídání světýlka a obávám se usnutí.
Dva až tři dny v týdnu jsem odpolední uklízečkou a tím pádem budu mít stálý příjem.
Těším se na Silvestra a vánoční večírek.
Mrzí mě krach bramborákové party (Honzíku, nějak to ještě vymyslíme ;-) )

... a to je asi tak všechno, co mě zrovna napadá

Neočekávaný dýchánek

2009-11-28T10:41:00.006+01:00

Už na koncertu Bran jsem dostala od pana Švédy volňásek na Ethno Brno. Jelikož by byla škoda ho nevyužít, vydala jsem se (sama) na koncert Neočekávaného dýchánku. Na stránkách kapely jsem si poslechla pár písniček a v pátek večer hurá na koncert.
Ten předčil všechna má očekávání. Vzezření kapely by se dalo charakterizovat jako bosorka-zpěvačka a sedm obrů-hudebníků. Naprosto klíčová byla osoba zpěvačky a flétnistky Zuzany Hanzlové, i přes podpatky drobné slečny v puntíkované halence a květované sukni, s vlasy vyčesanými do drdůlku na temeni hlavy. Už takto extravagantní vzhled doplnila divokými , rozmáchlými gesty a mimikou, které bych přirovnala k Petru Vášovi (možná je to způsobené podobným účesem).

Hudební provedení bylo báječné, po dlouhé době jsem si pořádně zaskákala a zablbla, protože Neočekávaný dýchánek prostě nenechá publikum jen tak stát. Až budou hrát v Brně příště, určitě na ně půjdu. I kdybych si měla zaplatit!

Káťo a Ivuško, podepíšete mi ve stezce, že jsem navštívila koncert a napsala o něm? :-)

Můj 17. listopad 2009

2009-11-26T23:23:00.002+01:00

Původně jsem měla v plánu dopoledne pilně studovat a odpoledne se vydat na lampionový průvod, který pořádala mimojiné iniciativa Inventura demokracie.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem z 16. na 17. spala u Schedara, tudíž jsme vstali z postele právě včas, abychom stihli oběd u nás doma. Zbytek odpoledne jsem se pokoušela sesmolit esej a Schedý si místo psaní bakalářky hrál hry v MS - Dosu (pokud se nemýlím). Před pátou jsme se společně vydali na již zmíněný lampionový průvod.

Překvapilo mě množství lidí, kteří přišli (kdosi z idnes.cz psal, že prý 800 lidí).
Potěšily mě duchaplné a zajímavé proslovy.
Udělala mi radost lidská slušnost, která vládla po celý průvod.
Pobavil mě "nenápadně cinkající" Schedar.
Potěšilo mě setkání s Pipi a Pipiovými
Mrzí mě, že jsem v záchvatu solidárnosti nešla až do konce.

Panda v šatech

2009-11-26T23:09:00.002+01:00

Je tomu už nějaký čas, kdy Panda dostala plesové šaty. Padly jí jako ulité. Doslova.

A potom přišla pandí maturita a pandí prázdniny, kdy se Panda k žádnému pořádnému pohybu nedostala.
Nakonec přišel okamžik, kdy si Panda šaty ze zvědavosti oblékla a nestačila se divit. Ano zhubla, ale vypadal, jako kdyby čekala panďata.
A tak začala Panda s jednou bývalou šermířkou chodit na pilates, kde si pravidelně dávají do kožíšků.

A zatím je to moc baví!

Drobné úspěchy

2009-11-13T21:56:00.003+01:00

Největší odměna za "práci" skautské rádkyně je vidět, že děti její program baví a nebo že dělají pokroky.

Dneska se něco takového stalo. Jazzy se za celou schůzku ani jednou nesekla!

A u ostatních je vidět, že je etapovka baví. Že prý příště určitě přijdou, aby věděly, co se bude v Hobitovi číst dál. A vůbec, už jenom to, že se akčně účastní programu a chodí na schůzky je úplně parádní :-)

2009-11-13T21:39:00.003+01:00

Dřív než-li se propadneš za oběť dietám,
má poslední večerní slova slyš...

Prostě mimo škatulky. Genderově nestereotypní.
Co s námi bude?
Ani jeden neví.
Ti nahoře to určitě vyřeší za nás.

Samhainové Teplé broskve

2009-11-13T21:28:00.002+01:00

S velikánským zpoždením se tu musím zmínit o akci, na které jsem strávila podzimní prázdniny. Teplé broskve jsou akce jen pro slečny a paní, které trošku tíhnou k "esoterice", "nadpřirozenu" a "čarování" - on to každý bere jinak.
Bylinky, povídání, meditace, karty, oheň, medovina, předkové, podzim, sárí.

A videa se nelekejte, vypadá strašidelněji a profesionálněji, než samotná akce byla :)

Tak abyste to věděla

2009-11-11T22:00:00.000+01:00

Zaručeně zvedne náladu

Krátké zamyšlení o závislosti

2009-11-10T11:38:00.002+01:00

Přednáška z Úvodu do mediálních a komunikačních studií. Rolety na elektřinu stažené, počítač i data projektor zapnutí, wi-fi poháněné elektřinou funguje. Přednáška běží. Elektrický proud vypadne. Rolety jsou zatažené, počítač nefunguje stejně jako wi-fi i dataprojektor. Po čtvrthodinovém čekání přednáška končí.
Nefunguje ani plně elektrifikovaná knihovna.

Nepřeháníme to trošku?

U upíru potřetí a počtvrté

2009-11-07T20:07:00.002+01:00

U červeného tématu zůstanu. Protože krev mi odmítli brát kvůli doplňku stravy, vydala jsem se darovat plazmu. Vše proběhlo celkem hladce. Jeden sympaťák "zdravotní sestra" mi prohlédl žíly a objednal mě na příští týden. Dostala jsem za úkol vypít minimálně tři litry vody den předem a ideálně další litr ráno a hlavně nejíst nic mastného.

Další týden po vyplnění třístránkového formuláře o všech možných a snad i nemožných nemocech jsem se konečně dostala do odběrového sálu. A sestřička mi oznámila:"Slečno, vy ale nemáte žádný žíly, já vám to nemám do čeho píchnout!" Nakonec se na druhý pokus zadařilo a já si nechala vysosnout 853 ml krevní plazmy, dostala první odměnu za odběr a s horkou čokoládou v ruce odešla domů.

Další odběr o čtrnáct dní později byl o poznání akčnější. Žílu mi sice napíchli napoprvé (že bych toho víc vypila?), ale jehla mě celkem pobolívala. Čokoládu jsem si nevybrala a co bylo nejhorší, doběhla jsem šalinu. Nejdřív se mi jenom zatmělo před očima, takže jsem vystoupila, rozdýchala to, koupila si šalinkartu a pokračovala v cestě. Zastávku před vystoupením to se mnou seklo. Prostě tma čím dál větší, probudila jsem se spadená na pánovi, který seděl pode mnou.
Naštěstí se mi podařilo vystoupit, pevně se opřít o zábradlí a poslat sms Šedému, aby mě vyzvednul. Mezitím se mi zatmělo ještě jednou, to už jsem ale ustála. Šedý mě dovedl domů a už bylo dobře.

Poučení tohoto článečku zní: "Po plazmě nedobíhej šalinu!"

Židlička

2009-11-07T20:02:00.001+01:00

Konečně mám židli k pracovnímu stolu. Má to hned několik pozitiv:

Už se nehrbím na posteli
Nemám problém kolem sebe rozložit Boba (počítač) a knížky
A mám větší pořádek na stole (protože se na něj Bob musí vlézt)

To není ona, tahle se mi jenom líbí.

Bran letos opět na Staré pekárně

2009-11-05T22:27:00.004+01:00

Má oblíbená bretaňská kapela si opět našla cestu do Brna. A Marina a já zase na Starou pekárnu, ve které se ten večer ani nedalo hnout. Hudební provedení fantastické, jenom mi chybělo místo a kyslík. O to příjemnější byly chvíle po koncertě, kdy se sáleček vyprázdnil a dalo se normálně dýchat. Marina posbírala své odvahy a šla poděkovat zpěvákovi Dewimu za písničku a já si odchytila kytaristu Vojtu kvůli materiálu na domácí úkol do žurnalistiky. S Dewim jsme se nakonec zapovídali až dlouho do noci. Celý rozhovor bych shrnula jako zajímavou a přínosnou kulturní výměnu.
Na výsledek mé snahy o domácí úkol si ale musíte chvíli počkat.

Nemám rád, když někdo říká, že je hrdý, že je třeba Čech. Co udělal pro svou zemi, tak významného aby na to mohl být hrdý? Vždyť celá sláva jeho země stojí na lidech, kteří už zemřeli a něco dokázali, ne na něm. Líp zní, když je někdo rád, že je Čech. To totiž nezavání pýchou.

Občas jezdím do Bruselu a dřív se se mnou všichni v pohodě bavili. Teď, když řeknu, že žiju v České republice, všichni se na mě dívají, jako bych měl lepru. To kvůli Klausovi a vašemu předsednictví.

I Francouzi mají svoje kolaboranty. Však to byli francouzští esesáci, kdo bránil Hitlera až do konce. V každé zemi žijí hodní lidé i zlí.

Události posledních dní

2009-11-05T22:24:00.002+01:00

Se studem sahám po diáři, abych Vás mohla seznámit s tím, co jsem dělala od svého posledního zápisu. Objeví se tu něco o:

Tančírně
mé nové židli
dárcovství plazmy
teplých broskvích
koncertu Bran
... a možná dalších věcech, které mě napadnou.

Abych to ale vzala chronologicky:

2009-10-26T16:41:00.004+01:00

Jedna noc,
jeden oslavenec,
na obou kolejích,
tři pohromadě,
mnoho tanců,
další den usínání,
pár červánků v tváři,
několik čtverečků čokolády

2009-10-23T10:39:00.002+02:00

Mám rád místa, kde je klid a přitom živo, kde je zvířat, ptáků a hmyzu, rostlin, žab, lhostejno kde, jen když se nemusím dívat na nudné stejnověké monokultury, kapří bahňáky, sterilní parky nebo blbé stavby všeho druhu. Mám rád místa, co si divočí, a na kterých to žije a umírá bez člověka.

Dan Bárta - Magazín MF Dnes 22.10.

Falak Leila na Žlutém kopci

2009-10-21T21:52:00.003+02:00

Má drahá kamarádka Orubi se navzdory svému odporu k dětem vrhla na lektorství břišních tanců. A aby toho nebylo málo, učí tančit právě čtyři slečny od osmi let výš. Podařilo se jim dokonce nacvičit pár sestav, se kterými vystoupily na brněnském Astrovíkendu a o pár dní později v Masarykově onkologickém ústavu na Žlutém kopci. Samozřejmě jsem je musela jet podpořit a musím říct, že Orubi byla kouzelná a děvčata roztomilá. Vystoupení se líbilo i Schedému, kterého jsem vzala s sebou.

Jak to holkám šlo se můžete podívat tady:

A Orubi s egyptskými křídly:

Postřehy z posledních dní

2009-10-21T21:40:00.006+02:00

S Fimo hmotou si vyhraje i pětiletá Hanička
Nesmím spávat v úterý u Schedara, pokud chci chodit na středeční přednášky
Stoupla mi počítačová gramotnost
Žíly mám sice krásné, ale tenké a hluboko. Častá dárkyně krevní plazmy ze mě nebude
Někteří tatínkové pořád sekají dřevo na zimu...
... a někteří pánové by už klidně tatínky byli

Konečně podzim jak má být
Těším se na Teplé broskve
Baví mě plánovat budoucnost
Topím se v charakteristice vybraného média
Další Hlídky budou!
Stále vnitřní klid

Podzim bílý, pole sílí?

2009-10-17T12:36:00.002+02:00

Aneb kde se, soudruzi, stala chyba?

Lze jen těžko uvěřit momentálnímu počasí a nabízí se otázka, kam mizí podzim a jaro... Nejsem klimatoložka ani jinak povolaná odbornice, takže vám pořádnou odpověď dát nemůžu. Můžu sem ale napsat pár myšlenek, které jsem objevila v metodice ke skautským stezkám.

Příroda nikdy nemůže vyčerpat své zásoby energie, protože všechnu energii bere ze Slunce. Ale pozemský život doposud nevyčerpal ani omezené zásoby zdrojů. Je to díky naprosto dokonalému systému recyklace úplně všeho. V přírodě neexistují odpady - jakýkoliv odpad je zároveň zdrojem pro někoho jiného. ... Život neustále roste, ale ne ve smyslu nárůstu hmoty či objemu - vzrůstá množství informace a vazeb, narůstá složitost živých organismů a jejich společenstev. Nelze mluvit o růstu v ekonomickém smyslu. Na takto prostorově omezené planetě je neomezený ekonomický růst hmotné spotřeby fyzikální nesmysl. tímto padá nemalá část ekonomických pouček. Pravdu mají přírodovědci, když varují před hrozbami současné ekologické krize a sebevražedným lidským chováním.

Ono v přírodě totiž souvisí všechno se vším.

The truth about scouting

2009-10-08T15:36:00.001+02:00

Dokoukejte až do konce

Má srdeční záležitost

2009-10-08T14:34:00.001+02:00

Výkvět

2009-10-07T19:51:00.004+02:00

Na Výkvětu jsem vykvetla. Neoznačila bych o ani tak jako teambuildingovou akci, ale spíš jako dovolenou pro vedení.
Ale začnu od začátku. Když jsem se na Moravském náměstí přidala k zájezdu cestovní kanceláře Kímak, očekávala jsem zběsilou cestu po Brně. Nakonec se ze zájezdu vyklubala zábavná a akční šifrovačka, při které se projevil jak skautský důvtip, tak jistá míra exhibicionismu.

Když se nám podařilo odvodit, že lístek na vlak má Mrně za popruhem batohu, mohly jsme se vydat na nádraží - směr Blansko. Náhoda pracovala proti nám, takže autobus do Hořic ujel a na Barulí chatu nás odvezla Ivetka autem. Dojely jsme v pořádku a po ubytování následoval vynikající řízek s bramborovým salátem, prvním jídlem této akce. Večer jsme si střihly trosečnickou čajovnu. Víte, proč bych si vzala na ostrov jednoho nejmenovaného psa?

V sobotu jsme si obatikovaly vedoucovská trička a vyšly jsme si na přírodní procházku - vnímaly jsme a vyráběly podzimní palety. Obědové špagety ála Pšt budu v nejbližší době vařit buď doma nebo v Židenickém doupěti. Zdlabala jsem jich totiž celý talíř a moje chuťové buňky by byly klidně jedly dál. Odpoledne se neslo ve znamení šedesátých let a mléčného baru Družba.

Nejlepší mléko dává
socialistická kráva!

Retro den zakončil Johny Travolta a jeho úžasná Pomáda.

Následoval Shaun the sheep.

A v neděli? Už jen domalovat trička, pohrát si, zavazbit a tradá domů!

Ano, nezmínila jsem úžasné žabičky, které nás budou motivovat ani hadokrtčí snídani, nemluvě o postprandiální somnolenci, ale řekněte upřímně, četli byste tak dlouhý článek?

Puzzle

2009-10-07T19:39:00.001+02:00

Najednou vše zapadá. Všechno. Žádný dílek nechybí ani nepřebývá. Ano, i ten jeden, který mi tolik let chyběl...

Snad se mi puzzle nerozsypou.

Zahajovací výprava Sněženek

2009-09-29T23:05:00.004+02:00

Na tuhle hustoakci, kterou jsme měly pod palcem jen Ferda a já, jsem se náramně těšila. Samozřejmě se spoustou očekávání, která se splnila jen částečně. V prvé řadě jsem čekala (nevím proč), že se holky budou chovat trošku dospěleji, nebo jak to říct. K mému překvapení se z nich vylíhlo pět upovídaných, rozjívených a uvřeštěných dětí. Což se ne vždy dalo říct o Kšandě a Jazzy (jak nečekané, že?). Abych ale na Kšandu moc nežehrala, tak musím přiznat, že se občas krásně rozpovídala a zvládala holkám vysvětlovat zákoutí příběhu o Hobitovi. Oproti tomu Jazzy byla víc Jazzy, než by se všem okolo líbilo.
Ubytování mě nadchlo, bydlely jsme na chatě KaFecích příbuzných. Na gauči se spalo skvěle a zrovna vycházející slunce, které nám svítilo do okna, přispělo ke krásné atmosféře. Jediné, co mi úplně nesedlo byla místní voda. Naštěstí jsem z celé výpravy byla jediná.
Co se programu týče - slušný úspěch měla šaráda a šifry, večerní psychohra (vážně mě dostalo, jak z toho byly holky nadšené). K cestičkám jsme se (zase) nedostaly... O nedělním výletě si netroufám nic říct, protože vnímání dětských dojmů překryl pocit, že se ze mně stal ovčácký pes. "Necourej se" "Ještě sedm kilometrů" "Vždyť jsme před chvílí jedly" "Holky, přidejte, neřvěte tolik, šlápněte na to", atp.
Celkově se mi ale výprava líbila - hlavně jak jsme to s Ferdou zvládly, jak jsme dokázaly obstarat potravu a uhlídat naše "stádečko" a k tomu nepřijít o duševní zdraví.

P.S. Fotky budou brzy. Že, Ferdo?
Jo, vlastně to bylo fajn.

Uklízečka

2009-09-23T21:32:00.002+02:00

Jak řekl klasik, dobří holubi se vracejí. Takže jsem se i já vrátila do jedné firmy, abych tam čtrnáct dní uklízela. Zvládnout se to dá bez větších problémů, úklid mi zpříjemňuje místní Glen Hansard, který nejenom dobře vypadá, ale hezky se usmívá a mile zdraví. Radost mi taky dělá smysluplnost téhle práce - dávám totiž řád věcem, udržuju něco v čistotě a ostatní lidé mají radost, že tuhle práci někdo udělá za ně.

Představa, že mi uklízení zůstane i přes rok, napůl s Ivetkou, se mi tuze líbí - komu by se nehodil stálý příjem, žeano? :-D

Vysokoškolačka

2009-09-23T20:18:00.002+02:00

V pondělí jsem absolvovala první tři přednášky na FSS a musím říct, že jsem nadšená. Vypadá to, že všechny tři žurnalistické Úvody do ... učí lidi, které učení a vyučovaná témata baví, a navíc umí mluvit. Velice zajímavý je potom projev doktora Volka, který skáče do řeči sám sobě.
Úterní základy práva se nejspíš ponesou v duchu "staré školy" - nastudovat část učebnice a jedeme. Docela se těším na následný seminář, kde budeme řešit konkrétní problémy z praxe.
Dnes jsem absolvovala první základy psychologie - témata budou velice zajímavá, i na historky z psychoterapeutické praxe se těším, jenže vyučující až příliš často používá slovo "vlastně" a mluví dost monotónně. O zkušenosti s dalšími přednáškami se podělím příští týden.

S menzami jsem se sžila velice rychle a bez problémů, už se těším na indický salát na rektorátu, FSSácké záchody ve mně vzbuzují nadšení ve srovnání s těmi Slovaňáckými a káva je stejně dobrá a stejně drahá jako na mém, teď už bývalém, gymnáziu.

Se studiem na vysoké škole také souvisí moje touha pořídit si nový blok na poznámky a nějaké menší pouzdro na tužky, protože moje pouzdro je moc velké a na staré sešity navázat nemůžu.

Zatím můžu říct, že mě FSS baví a zatím mám v plánu se učit i v průběhu semestru - už teď mě množství informací, které musím vstřebat, děsí.

2009-09-20T17:38:00.002+02:00

Zítra mě čeká první školní den

Jak Eastwick dobyl Paříž

2009-09-19T16:45:00.003+02:00

Bohužel bez Káti :-( (Londýn nám vyjde)

Malé uličky, na které se celý Eastwick vedle sebe nevleze
Bílé okenice na oknech
Asiaté, černoši
Pestrobarevné černošky a Indky
Za celý pobyt jen čtyři zrzky (kromě Ivešky)
Mikee vypadá jako Íránka
Starbucks
Mona Lisa je mediální bublina, na rozdíl od Eiffelovy věže
Louvre ve dvou dopoledních
Olivy, sýry, víno
Mikeeny těstoviny
Co den, to muzeum
Jak snadno si jde v Paříži rozbít obličej?
Lodičky, letadlo, metro
Samopaly v La Defence
Simone de Beavoir, Charles Baudelaire
Sauron se dívá!
Eastwick v Paříži!

Třístý příspěvek, také přemýšlecí

2009-09-19T15:06:00.001+02:00

Období, kdy jsem měla pocit, že je vše špatně (bez práce, atd.) je zase pryč a já si užívám pocit, že věci mají svůj řád, svět se mnou spolupracuje a i když to chvíli vypadá bledě, nakonec se to vyřeší k dobrému. Těším se do školy, mám práci, s Šedým si stále spokojeně spoluexistujeme, jo, je mi krásně.

Dokonce jsem se naučila respektovat názory mého drahého tatínka, takže nad jeho potenciální politickou kariérou už jen krčím rameny.

Taky máte tak rádi babí léto?

Splněná přání

2009-08-28T11:27:00.004+02:00

Včera, při okopávání záhonku na zahradě, mi došlo, že jsem neuvěřitelně šťastná. Vyšly mi totiž věci, o které jsem se dlouho snažila a i ty, o které se nemám jak vůlí snažit, se mi daří.

Mám skvělou, i když malinkatou, rodinu. Už spoustu let existuju společně se třemi nejlepšími kamarádkami. Před rokem jsem to začala táhnout s člověkem, který mi přirostl k srdci a vypadá to, že i já jemu, že jsem se konečně dočkala naplňujícího, i když specifického vztahu.
Podařilo se mi odmaturovat a dostat se na obor vysoké školy, který chci studovat.

... a ani fakt, že jsem tátovi musela prásknout s telefonem mi nezkazí skvělý pocit toho, že

když něco opravdu chci, celý vesmír se spojí, abych toho mohla dosáhnout.

2009-08-28T11:21:00.003+02:00

Při čekání na vlak jsem měl spoustu času si některé věci promyslet.
Bude se Ti to líbit.
Vůbec to nedává smysl.
Zjišťuju, že jsi přerostla škatulky a jsi můj třetí vážný vztah.
Jakkoliv je to nesmyslné.

Trutnov 2009

2009-08-25T14:58:00.003+02:00

Včera jsem se vrátila z "Východočeského Woodstocku". Festival celkově jsem si užila, ale neodpustím si pár poznámek a komentářů.

Docela mě zklamal fakt, že organizátoři nepozvali žádnou pro mě zajímavou zahraniční kapelu. Paradoxně jsem si na tomto "undergroundovém" fesťáku nejvíc užila "komerční" skupinu Kryštof. Celková dramaturgie se také nepovedla. Nechápu, proč všemi oblíbené Fast Food uvedli až v jednu v noci a Sto zvířat dokonce až o půl druhé.
Otřesným zážitkem byla první noc, kdy mi na stan málem spadl nějaký přiopilý spolunávštěvník a celou noc na sebe pořvávaly různé skupinky lidí "Hovno! " "Hovno!" Takže si asi umíte představit, jak jsem se vyspala. Vše ale spravily špunty do uší zakoupené v místní lékárně, čímž děkuji vynálezci těchto kouzelných dvou předmětů, jelikož mi umožnit zbytek trutnovských nocí v klidu prospat.
Nejlepší koncert: Kryštof Omluvte kvalitu odkazovaného videa, ale právě tahle písnička mě úplně dostala. Jemnou baladu Ženy hráli na Trutnově jako písničku ve stylu SKA. Tady je ještě navíc polsky (?).
Největší zklamání: Spirituál kvintet. Moc jsem se na ně těšila, ale hráli jenom nové písničky, které nikdo neznal. Zkrátka nevyužitá šance. Úplně vidím, jak by ten barevný kotel lidí nadšeně zpíval třeba Oh, freedom.
Nejmilejší interpreti: Zdeněk Kluka (bubeník Čankišou) a Radim Hladík (kytarista Blue Effect). Kdyby se soutěžilo o nejsympatičtejšího dědečka, tihle pánové by měli můj hlas. Krásné úsměvy, hřejivé oči a hudební talent.

Největší překvapení: Vystoupení Jiřího Schmitzera, respektive jeho poslední písnička s textem "Řekněte prdel. Máte na to?" Odkaz dávat nebudu, protože jako záznam to vůbec nevyzní.

Největší objev: Ty syčáci. Vím, že existují, letos jsem je konečně viděla naživo a řadím je mezi kapely, které samostatně vidět nemusím, už vůbec ne je slyšet na CD, protože bez jejich grimas a gest to není ono, ale na festivale nebo jiné akci se na ně ráda podívám.

Za zmínku stojí i Žanna Bičevská - ruská písničkářka, vrstevnice Vysockého, beatboxeři z Beatburger bandu a jejich Pulp Fiction či I like to move it.
Když opustím sféru hudby, tak nesmím zapomenout na Anetku, kterou jsem potkala už v Pardubicích na nádraží a pak jsem ji vídala v různě barevných šatech po Trutnově. No, a samozřejmě opavského informatika Honzu. Na Spirituálech jsem se náhodou otočila dozadu a koho tam nevidím. Večer jsme si šli popovídat, zůstala jsem u něj přes noc, protože měl větší stan. Další den jsme se rozloučili a kdo ví, kdy se zase potkáme.
Koupila jsem si: dámský slamák, dva kroužky do uší a zavinovací kalhoty.

Open air music festival Trutnov je akce, na kterou se vyplatí jet, i když tam nehraje vaše oblíbená kapele, ani žádná zahraniční hvězda. Strhne vás totiž barevná a veselá atmosféra, několik tisíc lidí, kteří jsou schopní obývat spolu areál Na Bojišti bez konfliktů a známá i neznámá, smutná i veselá, dobrá i braková hudba linoucí se ze tří pódií (a příležitostně i korýtek na umývání).

Kofoláčci

2009-08-24T21:04:00.004+02:00

Ten blog jsme rozjely spíš pro sebe. A najednou se v anketě za pár dní objeví 592 hlasů a pár set komentářů od lidí z celé republiky i Slovenska. Kofoláčky vyrábí malé děti i kamarádky, které se pohádali. Motají je kluci, kteří chtějí udělat radost svým přítelkyním i lidé, kteří nemají pro své blízké žádný dárek. Rozmáhá se i umisťovaní ve všech možných městech.

Taky vám musím povykládat, jak se daří sestrám Jezinkám. To jsou dvojčátka, která jsem původně vyrobila pro Šedého, ale nakonec se o ně spolu staráme. Nosíme je s sebou na procházky, mám v plánu jim vyrobit tašku na nošení a časem třeba i domeček. Ta s culíčky se jmenuje Eliška a ta s krátkou sukní Markétka.

Ve čtvrtek ráno jsme zjistili, že Eliška se někde vytratila. Doufala jsem, že mi vypadla někde po cestě ze Staré osady na Mikšíčkovu, ale nenašli jsme ji. Nevím, kdy naposledy jsem byla takhle smutná ze ztráty nějaké panenky. Šedý jel nakonec se mnou domů a vyrobili jsme plakátky, které jsme chtěli vyvěsit po Gajdošové.
Nakonec mi Šedý další den psal, že Elišku našel mezi postelemi. Zapadla tam a nepřišlo jí nutné dávat o sobě ustaraným "rodičům" a sestřičce vědět. Už se těším, až vezmu Markétku do tašky a pojedu si vyzvednout i druhé "dítě".

Škola a rozvrh

2009-08-24T20:52:00.002+02:00

Začínám se těšit do školy. Teda, spíš jsem zvědavá, hlavně na jednotlivé předměty a samotný vysokoškolský život. Moc mě potěšil rozvrh, který mi krásně vyšel. Překvapuje mě, jak málo času budu ve škole trávit.

Prokletí básníci žijí v Opavě

2009-08-24T20:17:00.005+02:00

S ostudným zpožděním a pod návalem jiných zážitků vám chci povyprávět o výletě do Opavy. Jela jsem tam s Ivetkou, Mikee a naším průvodcem Šedým. Hlavním cílem cesty bylo poznat pana Honzíka - pro mě osobně takovou polomýtickou postavu a nejlepšího kamaráda Šedého.

Po příjezdu do Opavy jsme se šli porozhlédnout po městě a hlavně najít otevřený obchod s potravinami. Nakonec jsme skončili v Tescu. Opava se ukázala být městem s krásně opraveným centrem plným fontán, soch (oslovil nás hlavně mravenečník), laviček a hezkých pouličních osvětlení.

Naše kroky směřovaly do minoritské zahrady, kde jsme se s panem Honzíkem měli setkat. Dorazil chvíli po nás a hned s hereckým umem předvedl jednu ze svých básní. Ano, tehdy byla jeho podobnost se Šedým patrná - hlavně v poezii a lásce k zrzkám. Tím to, aspoň pro mě, ale končilo. Alespoň co se vnitřního obsahu týče. Ale jejich podoba fyzická byla až zarážející. Stejné hnědé pronikavé oči, husté obočí, vychrtlá postava... Jinak se pan Honzík prostě lišil - asi nejvíc přístupem k životu, lidem kolem sebe. Ohromily mě jeho filosofické znalosti, to ano, ale není to člověk, kterého bych chtěla znát blíž nebo ho mít ráda. Nejspíš bych se pořád bála, jestli si neublíží, jestli se vrátí z dalšího feťáckého dýchánku, jak zvládne ten svůj bohémský prokletý život plný slovních hříček se slečnami, pitím, drogami, poezií, filosofií a dumání nad životem. A ani my jsme ho neohromily. Prý že jsme moc hodné a nudné. Ano, každý má vkus jinde. A jak mi potom řekl Šedý v Brně: "Já mám radši vás."

Než jsme se nadáli, odpoledne se přehouplo do večera. Snědli jsme sýry i olivy, vypili jsme víno a přišel čas přesunout se na Mariánské louky, které se nachází kousek od Opavy. Vlak nám samozřejmě ujel, takže jsme v debatách o všem možném i nemožném pokračovali na nádráží. Louky jsme našli bez větších problému a příjemně opilí jsme se uložili ke spánku.

Za svítání mě probudil Šedý s tím, že si potřebuje něco napsat. Až do devíti chodil s panem Honzíkem po louce a lese a vedli "filosofické debaty" či co.
S děvčaty jsme se probudily úplně svěží a spokojené, uvařily jsme si k snídani polévku a nestačiliy jsme se divit, protože pan Honzík byl promrzlý na kost (spal jen pod celtou) a brzy zase usnul a Šedému bylo zle, takže jen ležel a pospával. Tudíž jsme se šly vykoupat do nedaleké řeky a potom jsme si četly, česaly se a povídaly si. Historku s batohem tu vykládat nebudu, už takhle mám tenhle příspěvek moc dlouhý.
Neděle v Opavě se nakonec nesla ve znamení cesty domů autahování si z Šedého, kterého jsme podezíraly z přehrávané kocoviny. To jsme ale nevěděly, že mu nakonec našli lehkou salmonelu a že trvalo ještě týden, než se dal konečně dohromady.
Faktem ale je, že Opava je krásné město, do kterého se ráda zase vrátím, ani bych nemusela potkat pana Honzíka.

Tesco zase z jiného pohledu

2009-08-13T12:44:00.001+02:00

Nenechte se odradit délkou článku, stojí za přečtení.

2009-08-13T10:13:00.003+02:00

nejistota
pláč
smutek
očekávání
zklamání
setkání
usmíření
blízkost
intimita
proplétání
vysvětlování
světlo
přátelství
starost
péče
láskyplnost

Pracující třída

2009-08-13T09:28:00.004+02:00

Po návratu z tábora jsem si myslela, jak budu mít celý srpen volno, ale budu bez peněz. Z této úvahy mě poměrně násilně vytrhla Orubi, kteár mi volala už v neděli po návratu s tím, že pro mě má na čtrnáct dní úklid kanceláří a ten druhý týden ještě uklízení kavárny Encounter k tomu. A abych se nenudila, vrhla jsem se na vybalování tábora.
Práce uklízečky mi přinesla úplně odlišný pohled na fungování kanceláří a fungování kaváren. V kanceláři si užívám malý sociologický průzkum při vynášení košů. Ono je totiž poměrně zajímavé sledovat, co si kdo dává na svačinu či k obědu a jak je které oddělení čistotné na záchodě. Nejvíc mě dokáže rozčílit, když mi někdo pošlape podlahu a ani nezabučí. Naštěstí se mi to zatím stalo jen jednou. Obyvatelé kanceláří jsou na mě milí a usmívají se. Nevím, jestli je to tím, že jsem pravděpodobně mladší než paní, za kterou zaskakuji, nebo jsou prostě rádi, že kolem nich někdo uklidí.
Na úplně jiné úrovni je úklid v kavárně. Slečna šéfová si potrpí na čistých podlahách, voňavých záchodech a naleštěném nerezovém vybavení. Z pohledu zákaznice to naprosto chápu - znáte něco příjemnějšího, než přijít do čisťounkého prostředí, dostat výbornou kávu a ze záchodu odcházet s příjemným pocitem, že jste si nemuseli bát sednout na sedátko. Z pohledu úklidového personálu už je to trošku náročnější, protože dávat si pozor na zákeřné tečky na podlaze a čmouhy na nerezu chce praxi. Tak mi držte palce, ať zítra odcházím z práce bez toho, že by mě šéfová upozorňovala na nějaký nedostatek.

Jsem zpátky

2009-08-11T16:02:00.001+02:00

Zdravím vás, mí milí čtenáři a čtenářky. Odpusťte odmlku, byla jsem na táboře, kterému následovalo pracovní vytížení. Snad se nezděsíte následujícího návalu mých myšlenek a zážitků.

Bradavice 2009

2009-08-07T23:00:00.003+02:00

Letošní tábor byl pro mě naprosto jiný, než ty předchozí. Hlavně tím, že strašně rychle utekl, ani jsem neměla čas mít ho plné zuby jako loni. Padla na mě taky zodpovědnost ohledně materiálového zabezpečení. Myslím, že se mi to celkem povedlo, až na dojitý petrolej a fiasko s vybalením potravin způsobené (nejspíš) nedostatkem komunikace.

I celotáborovka se, řekla bych, vydařila. Holky se pro Školu čar a kouzel nadchly, famfrpál trénovaly dokonce i v poledním klidu (Škoda jen, že samotný turnaj krachnul na hádkách mezi týmy).

Elitní vedení se tradičně projevilo, a i když jsme shodou okolností občas zůstávaly v táboře ve čtyřech, zvládaly jsme bez větších problémů (aspoň takhle se mi to jevilo). Mile mě překvapila Martinova obětavost, která asi nemá strop či co. No, a samozřejmě tu znovu musím pogratulovat Ferdě za Tři orlí pera.
Abych to nějak shrnula:

Bylo to dobrý, některé věci příště uděláme jinak, bylo to dobrý.

Tábor

2009-07-17T21:14:00.004+02:00

Už se na tábor moc těším, i když za čtrnáct dní budu mít všeho plné zuby. V Brně nechám práci, starosti, všední život s televizí a notebookem a zase budu chodívat na kadibudku, mýt se jednou za čas, večer koukat na hvězdy a svítit si petrolejkou.

Jenom si moc neumím představit, jak tam budeme v komorním počtu fungovat a jestli se tam brzy nezblázníme. Patříme k elitě! Takže to zvládneme, aspoň doufám.

Co jsem to ale ještě chtěla sbalit a připravit?

Jako z laciného filmu...

2009-07-17T21:02:00.003+02:00

... musela vypadat moje poslední dvě loučení z Šedým. Čas už přes dva týdny hraje proti nám a když už to vypadalo, že se uvidíme aspoň jedno odpoledne, tak po půl hodině nasedl do auta a odjel. A já zjistila, že nejsem tak silná a ironizující, jak jsem si myslívala.

2009-07-13T22:34:00.001+02:00

Som škaredé sestry.
Žiarlime.

2009-07-11T16:49:00.002+02:00

Dneska jsem se přistihl, že se na tebe těším