Bomba! Tak u Gebharce!

Rok se s rokem sešel a náš oddíl zase vyrazil na tábor. Tentokrát na střediskové tábořiště u Nové Bystřice v České Kanadě společně s Rychlými šípy, bandou Vontů a Širokem. Dál už jen zkratkovitě, protože ty dva týdny by vydaly na pár hodin vyprávění.

• Vytrvale se nám dařilo bojovat s počasím, které si z nás dělalo neuvěřitelná šprťouchlata. 
• Vypořádaly jsme se s polní kuchyní,...
• ...postavily stožár,...
• ...dokázaly se podpořit a dát si přes tlamajzňu.
• Jahoda nás naučila, jak balit kluky (Bomba! Tak v osm!).
• Kšanda složila slib díky aragornovské fintě.
• Moje ex Fialky už jsou velké holky, se kterými se dá normálně bavit i čajovnovat.
• Tenhle bod bude trošku delší: Otevřenost našich dětí i vedoucích. Ač jsem se neúčastnila, mám obrovskou radost z večerních modliteb věřících v našem oddíle. Jsem za to ráda. Taky mě potěšilo, jak dokážeme mezi sebe přijmout nové lidi. Že mi holky odkývaly Honzíkovu návštěvu, že on dokázal zapadnout a stát se součástí tábora. Za druhý táborový týden se mi propojily dva světy, kterým (mimo jiné) patří velká část mě samotné. A pohled na člověka, do kterého jsem se zamilovala, jak pomáhá mně svěřeným dětem vyrábět hlavolamy, patří k těm nejkrásnějším. I děti ho totiž dokázaly přijmout mezi sebe.
• Ovce si rozbily tlamu.
• I vedoucí se dokážou vyhecovat k běžení finky.
• Je potřeba umět odpočívat a nehnat se zbrkle za příčkami žebříku.
• Můžeme se na sebe spolehnout.
• Je toho ještě moc a moc, třeba ještě něco dopíšu, v dalším příspěvku pár vybraných fotek.