Proč to vlastně děláš?

Kdyby se mě někdo zeptal (jakože se to občas stává): "Proč jsi vlastně skautka? Proč se každý pátek věnuješ tlupě dětí, věnuješ jim volný čas, a další čas strávíš přípravou programu? Co z toho máš?"
Jsem skautka, protože mám pocit, že tak je to správně. Vím, že to zní jako hloupá odpověď, ale nenapadá mě, co napsat jiného. Skauting je pro mě morální opora (ve smyslu skládání slibu), je to každotýdenní smysluplná činnost. Mám jedinečnou možnost pomoct formovat osobnosti několika dětí, zkusit je ovlivnit, aby z nich nevyrostly nepřemýšlející "růžovky". Holky zároveň mají kde trávit volno, můžou se něco dozvědět, zahrát si hry, pobavit se a poznat na výletech nová místa. Tím, že se jim věnuji vlastně zároveň pracuji sama na sobě. Učím se jim rozumět, komunikovat s nimi, rozvrhovat si čas, odhadovat vzdálenosti, ošetřovat poranění na těle i malé bolístky na duši. Netroufám si teď odhadnout, jak skauting změnil mě, to ať posoudí moje okolí. Ale myslím, že vliv téhle organizace bude docela zásadní. :-)
A co z toho všeho mám? Ocenění holek, pochvaly, úsměvy, zapálení pro hru, fakt, že jednou za čas dají najevo, že mě mají rády.
Prostě pocit z dobře odvedené práce :-)