Aneb Ignis Brunensis opět útočí.
Bohužel jsem propásla české ohňostroje, ale Belgičané ani Japonci mi neunikli.
Ta blikotavá světýlka mi nějak ukazují, jak je vše pomíjívé. Dalo spousty práce celé představení nachystat, potom se na pár čtvrthodinek zatají několika tisícům lidí dech nad tou krásou a nakonec zbude jen kouř na obloze. Je to takové... Já nevím jaké :-)
Co se mi ale líbí ještě víc než obloha plná světel v doprovodu krásné hudby je příležitost setkat se s lidmi. S přáteli, známými. Díky velké koncentraci lidí na malé ploše máte slušnou šanci potkat někoho, koho jste dlouho neviděli. A nebo se ztrácet v anonymním davu.
Zrovna včera jsem zažila zajímavý pocit, kdy jsem si existovala na úplně jiné vlně, než všichni okolo, přestože kolem mě proudily davy lidí, připadala jsem si neuvěřitelně sama a neviditelná. Nakonec se mi podařilo naladit a zbytek večera nebo spíš noci na vlnu pár lidí kolem mě. Což mělo ovšem za následek příchod domů až o půl druhé. A stálo mě dost úsilí přesvědčit mou milou rodičku, že ty Francouze vážně musím vidět :-)
Takže létu a ohňostojům zdar! A pozor na vlny
Žádné komentáře:
Okomentovat