Backsight, burčák a Leitnerka

Už nějakou dobu jsem Mikee slibovala, že s ní teda na tu bluesovou kapelu, ve které hrají její známí, zajdu. Když přišel ten osudový čtvrtek, škrabalo mě v krku a věděla jsem, že další den musím vstát v šest a jít na sice báječný, ale náročný zeměpisný seminář, vůbec se mi na nějaké Backsight nechtělo jít. Jenže přece Michalku nezklamu, že jo. Tudíž jsem vyrazila. Pokud pomnu dvacetiminutové čekání na Káťu, povedla se celá akce na výbornou (když vynechám páteční ráno).
Koncert jsme zahájily burčákem (letos mým prvním), později jsme přidaly i trošku vína (ano, proto proklínám to ráno, ale nebylo to tak zlé, jak si možná představujete). Vcelku nás překvapilo, že si Backsight sehnali předkapelu, konkrétně neznámé Nebe z tebe (nezná je ani strýc Google). Bohužel, mají stránky v mizerném stavu, jejich hudba se totiž moc dobře poslouchala.

Zjevila se na úsvitě,
zůstala tam, v jejím bytě,
jitřenky sestřenka.

Ví, co ví, to vítr nepoví,
že její oči jsou slaný a jahodový.

Po Nebi z tebe Káťa odešla na špagetka párty a moje maličkost se konečně dočkala legendárních Backsight. Zjevili se bez zpěvačky, což jim ale neubralo na dravosti, poslouchatelnosti a hudební zručnosti. Hráli blues vlastní tvorby, nejspíš se na koncertě mihlo i pár profláklých písní, sem tam si střihli i něco ne-zrovna-bluesového. A výsledek? Mé absolutní nadšení, na židli jsem pomalu poskakovala do rytmu, prostě skvělý zážitek.
Takže až někde uvidíte, že se blíží koncert Backsight, určitě se na běžte podívat, ano, kouká se na ně dobře, ale hlavně, moc dobře se poslouchají.
A abych to celé nějak uzavřela. Po večeru vskutku bluesovém, veselém, vínovém a rozjásáném, přišlo ráno. Tmavé, studené, zamotané, ospalé a rozhodně ne rozjásané.
Což mě ovšem neodrazuje od dalších čtvrtečních koncertů.