Byla jsem dvoumetrovým kuřetem

Jak známo, peníze člověk potřebuje. Proto jsem neváhala přijmout solidně placenou nabídku chození v kuřecím kostýmu na dětském dni firmy Caterpillar. Pokud by se nominovaly nejujetější brigády, neváhala bych tuto přihlásit.
Po zhruba hodinových intervalech jsem se měnila v Kuře a Kuřecí hostesku. Začneme tou jednodušší rolí.
Kuřecí hosteska se stará o Kuře a bezpečnost malých dětí. Mezi její typické hlášky patří

"Dítě na pravoboku, mávej," "Stůj, budeš se fotit," "Stůj, pod tebou stojí dítě" "Dítě na levoboku mávej" "Ještě krok a narazíš na schod" "3, 2, 1, mezipatro,"

a tak dále.
Abyste si dovedli roli Kuřete živě představit, musím vás nejprve seznámit s kuřecím kostýmem. Ten se skládá z tlapek, které se nazouvají na nohy, chlupatých hřejivých kuřecích kalhot a nakonec z Kuřete samotného. Tím myslím několikakilové kuřecí tělo s otvorem pro ruce a oči. Celou tuto legraci buď nosíte na hlavě nebo ramenou (podle toho, jak se zrovna nahrbíte). Na samotný kostým se tedy dá zvyknout (relativně). Kuřecím úkolem je bavit děti. Mávat, podávat ruce, hladit po hlavě, nechávat se fotit a nebo taky legračně tancovat.
Většina mrňat vás bude zbožňovat

Mamííí, kužééé, kuže, poť sem!

Průšvih nastává u opravdu minimrňat, která se obrovského kuřete prostě bojí (představte si, že jste malí. Vážně malí a najednou vidíte obrovskou chlupatou žlutou věc, která se řítí k vám a mává. Vy byste se taky schovali za maminku, věřte mi). Tudíž jsem si jednak užívala dětský obdiv, ale občas ve mně hodně hrklo, když jsem jednoho chlapečka nechtíc skoro rozplakala nebo přede mnou jedna holčička ujížděla na dětské motorce seč jí síly stačily.
Každopádně šlo o velice zajímavou zkušenost, minimálně se trošku seznámíte s psychikou pididětí (předškolních), zapropagujete si dobrou věc, třeba si potřesete křídlem s Tomášem Hanákem (že, Janinko?) a vyzkoušíte si, jaké to je, být dvoumetrovým kuřetem.