Kaštanová nostalgie

Bráško, je podzim

Dneska jsem narazila na první kaštany a vzpomněla jsem si na jednoho kamaráda, ke kterému už ty kaštany prostě patří. Před třemi lety si pořídil zánět mozkových blan, projevilo se to tím, že špatně viděl, ještě teď si jasně vybavuji, jak jsme se o něj všichni báli. Nakonec ho zavřeli na infekční oddělení, ještě v létě, a pustili ho až pozdě na podzim. Kaštanové období ho minulo. A tak jsem mu tehdy jeden kaštan do nemocničního pokoje přinesla.

Sestřičko, je podzim

A tuhle větu mi řekl o rok později, ne nebyla jsem nemocná, jenom mu ta kaštanová věta zůstala v hlavě.
Škoda, že se už naše cesty rozdělily...