Milí čtenáři, to bylo tak. Předevčírem mi Šedý napsal, jestli mám čas a jestli bych ho nedoprovodila. No, netušila jsem sice kam, ale souhlasila jsem. A tak jsem se dozvěděla o slečně jménem Janta. Tu Šedý potkal v šalině, kde mu dotyčná oznámila, že vypadá jako ninja. Dali se do řeči a vyměnili si telefonní čísla. A tím se blížím k pointě, Janta totiž Šedého pozvala do Clubwashe, ke prý probíhá festiválek poloamatérských kapel, navíc ho upozornila, že by si s sebou měl Šedý vzít nějakou slečnu, aby to Jantin přítel nepochopi špatně. Čímž jsem se dostala do hry já. No, a večer to vypadalo asi takhle:
"A kde že ten koncert je?"
"Na Bratislavské," v tu dobu se mou hlavou začaly honit katastrofické scénáře, protože chodit navečer potmě zrovna po Bratislavské nesplňuje mé představy o příjemně stráveném večeru. A bylo hůř.
"Kde na Bratislavské?"
"Nevím,"
"A jak se to tam jmenuje?"
"No, to taky nevím, ale je to na čtyři písmenka,"
Hups, říkám si, to ještě bude veselé. A taky bylo. Bratislavskou jsme prošli třikrát, volali jsme Jantě, prošli se po Cejlu a nakonec jsme do zmiňovaného Clubwashe dorazili.
A Janta nikde. Takže jsme si sedli ke dveřím, poslouchali program, prostě prima večer. Dorazil i můj dávný známý Hároš. A tak se ho ptám obvyklou anketní otázku toho večera:
"Neznáš náhodou nějakou Jantu?"
"Náhodou znám, to je moje slečna,"
Tím se problém vyřešil, Janta dorazila asi za další půl hodiny, domů jsme jeli půlnočním rozjezdem patřičně naladěni akustickými kytarami a milým zpěvem. Zkrátka večer jak má být.
A to je, milí čtenáři, konec
"A kde že ten koncert je?"
"Na Bratislavské," v tu dobu se mou hlavou začaly honit katastrofické scénáře, protože chodit navečer potmě zrovna po Bratislavské nesplňuje mé představy o příjemně stráveném večeru. A bylo hůř.
"Kde na Bratislavské?"
"Nevím,"
"A jak se to tam jmenuje?"
"No, to taky nevím, ale je to na čtyři písmenka,"
Hups, říkám si, to ještě bude veselé. A taky bylo. Bratislavskou jsme prošli třikrát, volali jsme Jantě, prošli se po Cejlu a nakonec jsme do zmiňovaného Clubwashe dorazili.
A Janta nikde. Takže jsme si sedli ke dveřím, poslouchali program, prostě prima večer. Dorazil i můj dávný známý Hároš. A tak se ho ptám obvyklou anketní otázku toho večera:
"Neznáš náhodou nějakou Jantu?"
"Náhodou znám, to je moje slečna,"
Tím se problém vyřešil, Janta dorazila asi za další půl hodiny, domů jsme jeli půlnočním rozjezdem patřičně naladěni akustickými kytarami a milým zpěvem. Zkrátka večer jak má být.
A to je, milí čtenáři, konec
Žádné komentáře:
Okomentovat