V prvé řadě mě naprosto odvánočnila absence sněhu v kombinací s nedostatkem času a energie na výrobu originálních dárků pro své přátele. Potom se vše dalo do pohybu, protože přišla vánoční výprava. Svíčky, rybí prsty, salát, dárečky, pouštění lodiček. Vlastně to byl můj nejvánočnější zážitek letošního roku. Potom už pomalu započalo vymýšlení dárečků pro lidi mimo oddíl, ale žádná vánoční nálada mě nepotkala.
A najednou puf! a byly tu prázdniny spolu s vánočním fénixáckým večírkem. I ten se náramně vydařil (všem děkuju za milé dárečky), ale vánoční náladu jsem taky nikde nepotkala.
Úplně se mi vyhnula při úterní návštěvě hřbitova, ale zavadila jsem o ni na rozdávání betlémského světla (viz blog Kakamilky).
Na Štědrý den jsem šla pomoct babičce s bramborovým salátem. Po vypití svařáku do mě nevstoupila vánoční nálada, ale naprostý sarkasmus, ironie a odpor k Vánocům, které se mi začaly jevit jako jedna velká přetvářka. Pročež jsem si uklidila, zpracovala dvě otázky do ZSV a četla si Dobrá znamení.A potom? Samotná večeře, že které jsem měla strach, abychom se zase všichni neotrávili navzájem. Kupodivu to dopadlo dobře. Večeře se povedla, dárečky taky, žádné hádky nebo nepříjemnosti. Doma jsme si s mamkou uvařily kafe s vaječným koňakem, pustili si Leona a já se dala do vybarvování svých tradičních vánočních omalovánek.
Před spaním celý večer korunovala hádka mamky s bráchou. No, bylo mi potom hodně smutno...
Vánoce můžou být fajn, ale jsem ráda, že je mám za sebou. Jednou ročně mi bohatě stačí
Žádné komentáře:
Okomentovat