Další rok mého života se skončil.
- Přidala jsem se k té plnoleté části našeho obyvatelstva
- absolvovala jsem čekatelky, díky kterým jsem se (alespoň vnitřně) hodně změnila
- bude to znít pateticky, ale vyrostla jsem (nebo dospěla nebo jak se tomu dá říkat)
- poznala jsem Šedého, který mi už skoro půl roku výrazně zasahuje do života
- Havrani se v podstatě rozpadli a ani fénixácká komunita není, co bývala
- začala jsem se seberealizovat ve svých Sněženkách
- ještě stále jsem se vnitřně nesrovnala s tátou
- s mamkou a babičkou mám pořád krásný vztah
- a Eastwick stále funguje :)
Rok to nebyl nejlehčí, ale něco mi říká, že letošek bude ještě akčnější. Vždyť po odchodu ze střední se mi celý život úplně překope. Vydrží staré vztahy a přátelství? Věřím, že ano.
Cesta jde pořád dál a dál
kupředu, pryč jde od mých vrat.
Daleko už mi utekla
a musím za ní pospíchat.
Na těžkých nohou dám se vést
až k větší cestě, nežli znám,
tam, kde se stýká mnoho cest.
A potom kam? To nevím sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat