Pro mě

Milé mé čtenářstvo, nezlobte se, že si sem teď vypíšu bez ladu a skladu pár vět. Možná Vám nic neřeknou, možná ano. Ale vím, že tady mají své místo.

Třeba to bylo proto, abych ti udělal radost (aspon na tu chvilku)
...ale je mi teď tak nějak lehko, když s tebou mluvím.
Jak jsem řekl - z mé strany se nic nemění. Možná budu trochu jedovatější, než jsem byl
Vůbec všeobecně se ti může stát, že budeš odsunuta na vedlejší kolej s tím, že teď mám někoho důležitějšího na práci

Promiň. Jednám s tebou jako s kusem hadru, že...?
Ne, neplakej...!
Prosím
Vymyslím si něco utěšujícího, něco veseléh, nebo cokoli... ale neplakej.
"Mám Tě rád" jsem naposledy slyšela od Tebe
... zadefinuju jako bezvýraznost-indiferenci-neatraktivitu?
Ale bude se mi stýskat.
vzpomínky na ně mi celkem zhořkly
Není ke vzpomínkám fér nechat je zhořknout
Koukám, že máš ze života docela houpačku.
Jsem ze sebe sám celý rozsmutněný
Mám takový dojem, že si to i zasloužím.
Jsme pro vnější pozorovatele jistojistě zábavní. Proč se prostě nerozhodneme a nevypláčeme?
Ublížils, ale nechtěl jsi

...a naprosto jsi ignorovala zcela zjevnou věc, že to tak nikdy být nemůže.
Náhodou se mi jistým způsobem líbíš - a není to takové to "jistým způsobem", které se říká, když se nechce urazit.
... ale mám takový pocit, že svou krásu prostě úspěšně maskuješ.
Prostě se mi.
Neřeknu "k službám". Řeknu "bylo mi potěšením". Protože bylo.