Zelenou míli znám jako film už řadu let, ale až teď jsem si našla čas (musela jsem onemocnět, abych knížku dočetla) si ji přečíst. Musím říct, že film je mimořádně vydařenou adaptací, což se u Kingových děl často nestává. S dějem vás asi seznamovat nemusím, příběh je to dost známý. Ale zpátky ke knize samotné: oproti filmu se totiž víc zabývá životem Paula Edgecomba v domově důchodců v Georgia Pines (co se tam stalo vám povídat nebudu pro případ, že byste se náhodou rozhodli si Zelenou míli přečíst). Taky se dozvíte, jak to dopadlo s panem Jingles (ano, to je ta "cirkusová" myš). Celkově jsou v knize mnohem lépe vystihnuty charaktery postav i jejich myšlenky.
Rozhodně si Zelenou míli přečtěte, ale počítejte s tím, že s vámi zamává, rozesmutní vás a přinutí vás zamyslet se nad tím, jací my, lidé, vlastně jsme.
Rozhodně si Zelenou míli přečtěte, ale počítejte s tím, že s vámi zamává, rozesmutní vás a přinutí vás zamyslet se nad tím, jací my, lidé, vlastně jsme.
Už jsem pořádně unavenej tou bolestí, kterou slyším a cejtím, šéfe. Už jsem unavenej z toho, že jsem pořád na cestě, samotnej, jak drozd v dešti. Nemít žádnýho parťáka, se kterým bych moh chodit, se kterým bych si moh promluvit, kam jdem a proč. Jsem unavenej z toho, že lidi jsou jeden na druhýho zlý. Jako kdybych měl v hlavě skleněný střepy. Jsem unavenej z toho, že chci pomoct, a nemůžu. Jsem unavenej z toho, že musím žít v temnotě. Většinou to bolí. Strašně to bolí. Kdybych to moh skončit, tak to skončím. Ale nemůžu.
John Coffey
Žádné komentáře:
Okomentovat