Jsme zvláštní tvorové. Na jednu stranu si umíme udělat tolik krásného, na stranu druhou si umíme ublížit. A občas taky nevíme, co si o sobě myslet.
Jeden z okruhů mých přátel (nebo spíš známých) je rozstrkaný po Brně, Praze, Ostravě a dalších městečkách na Moravě. S Orubi nás napadlo je zase po moc dlouhé době sezvat na společnou akci, popovídat si, popít, zjistit, co je nového. Normálně tuto funkci zastával B(rněnský) O(kultní) S(hisho) S(raz) - ten se ale loni na podzim proměnil v akci jen pro uzavřený kruh lidí. Pozvaly jsem celkem 25 lidí, které bychom rády viděly, a kteří by proti sobě neměli nic mít. O víkendu nás na Horní mlýn jede osm. Osm z pětadvaceti. Bez problémů pochopím, že se někomu nechce jezdit s mimčem až z Kladna, když už byl nedávno na jiné akci, pochopím nedostatky peněz, vždyť kvůli tomu taky spoustu akcí odříkám. A ano, pochopím i práci o víkendu a nemožnost přehodit si směnu. Ale co ten zbytek? Kam se poděla lidská slušnost? Je tak těžké, poslat e - mail s tím, že se mi to nehodí a nepřijedu?
Včera můj údiv nad některými lidskými vlastnostmi ještě vzrostl. Představte si funkční trio kamarádek. Občas se nějaké ty hádky objeví, ale vlastně jim to klape. Postupem času to s tím přátelstvím jde čím dál hůř, až nakonec jedna z tria zjistí, že jí někdo smazal celý účet na e - mailu a všechny kontakty na ICQ. A všechny cesty a důkazy vedou k jedné z "kamarádek". Už jen tohle nedokážu pochopit. Tyto slečny jsou navíc hádavé povahy, a tak si celý spor začaly vyříkávat na dvou veřejně přístupných internetových místech. Naprostou korunu tomu nasadila slečna nařčená ze smazání účtu svým neuvěřitelně vulgárním příspěvkem, ve kterém posílá kromě své (a hlavně i mé) kamarádky do určitých míst i mě, přičemž mě degradovala na jednoho z pralidí (a ještě k tomu to napsala z hrubkou). S tou slečnou jsem se naživo viděla jednou, se sporem tohohle tria nemám vůbec nic společného, tak co jí na mě vadí? Byla to věta úplně mimo kontext celého sporu. To už se lidi neumí ani slušně hádat?
Lidé jsou opravdu zvláštní stvoření.
Jeden z okruhů mých přátel (nebo spíš známých) je rozstrkaný po Brně, Praze, Ostravě a dalších městečkách na Moravě. S Orubi nás napadlo je zase po moc dlouhé době sezvat na společnou akci, popovídat si, popít, zjistit, co je nového. Normálně tuto funkci zastával B(rněnský) O(kultní) S(hisho) S(raz) - ten se ale loni na podzim proměnil v akci jen pro uzavřený kruh lidí. Pozvaly jsem celkem 25 lidí, které bychom rády viděly, a kteří by proti sobě neměli nic mít. O víkendu nás na Horní mlýn jede osm. Osm z pětadvaceti. Bez problémů pochopím, že se někomu nechce jezdit s mimčem až z Kladna, když už byl nedávno na jiné akci, pochopím nedostatky peněz, vždyť kvůli tomu taky spoustu akcí odříkám. A ano, pochopím i práci o víkendu a nemožnost přehodit si směnu. Ale co ten zbytek? Kam se poděla lidská slušnost? Je tak těžké, poslat e - mail s tím, že se mi to nehodí a nepřijedu?
Včera můj údiv nad některými lidskými vlastnostmi ještě vzrostl. Představte si funkční trio kamarádek. Občas se nějaké ty hádky objeví, ale vlastně jim to klape. Postupem času to s tím přátelstvím jde čím dál hůř, až nakonec jedna z tria zjistí, že jí někdo smazal celý účet na e - mailu a všechny kontakty na ICQ. A všechny cesty a důkazy vedou k jedné z "kamarádek". Už jen tohle nedokážu pochopit. Tyto slečny jsou navíc hádavé povahy, a tak si celý spor začaly vyříkávat na dvou veřejně přístupných internetových místech. Naprostou korunu tomu nasadila slečna nařčená ze smazání účtu svým neuvěřitelně vulgárním příspěvkem, ve kterém posílá kromě své (a hlavně i mé) kamarádky do určitých míst i mě, přičemž mě degradovala na jednoho z pralidí (a ještě k tomu to napsala z hrubkou). S tou slečnou jsem se naživo viděla jednou, se sporem tohohle tria nemám vůbec nic společného, tak co jí na mě vadí? Byla to věta úplně mimo kontext celého sporu. To už se lidi neumí ani slušně hádat?
Lidé jsou opravdu zvláštní stvoření.
Žádné komentáře:
Okomentovat