Strčtě si Adélku s Barborkou i Cecilkou ... do vozovny

Normálně nemám ve zvyku stěžovat si na kvalitu brněnské MHD. Jízda na schůzku v tradičně nacpané šalině mě k tomu ale vyprovokovala. Říkáte si, že musím být pěkná "cíťa", když se mnou zamává cesta ve špičce. Ale kdepak! Na narvané dopravní prostředky jsem zvyklá. Jenže tentokrát mi rozum zůstal stát.
Uznávám, že design má mít při výrobě čehokoliv určitou roli, někde větší, jinde menší. U dopravních prostředků osobně preferuji užitečnost nad krásou, nejsem totiž muž, abych obdivovala krásu aut pomalu stejně jako krásu žen. Tento postoj očividně zastával / a autor / ka slavných nových brněnských tramvají. Vůz je sice dlouhý, ale neuvěřitelně úzký. Sedadla jsou orientovaná jako v metru, ale uličkou se dva lidé kolem sebe neprotáhnou. Úzkost sedadel jistě způsobí nemalý mindrák kterémukoliv objemnějšímu cestujícímu. A ne, že bych byla kdovíjaká puritánka, ale muset sedět namačkaná mezi dvěma lidmi, mi není zrovna příjemné. Do těchto Adélek a spol. se tudíž vleze několikanásobně miň lidí, než do starých dobrých červených šalinek.
Co dodat na závěr?
Vážení designéři / designérky, až budete něco navrhovat, myslete na účelnost a ne jen na krásnou fasádu. Vždyť vzhled přece není vše!