V pátek jsme odjeli do Jedovnic, odložili batohy do auta a s průvodcem z Lipky jsme vyrazili k Rudickému propadání. Po cestě jsme se stavili u legendárního větrného mlýna a poslechli si historku o oběšené koze od dědy Edy (slečny, dávejte si na něj pozor). Naučili jsme se rozeznávat závrt od lomu, dozvěděli se spoustu věcí o krasu a hlavně, vlezli si do jeskyně přímo vedle propadání. Po mém zážitku z Rozrazilu jde o druhý jeskynní zážitek. Opět to pro mě byla fyzická zabíračka (Káťa vám to potvrdí), ale vidět zdi vydlabané vodou, vyzkoušet si šplhání po šutrech, které tato voda vymlela, je prostě jedinečný zážitek.
Po návratu jsme se vydatně učili a v noci vše zalili v Krásenské Hasičárně. Další ráno nalívárna pokračovala. Můžu vám říct, že tyto dva dny vydali za mnoho a mnoho hodin strávených nad učebnicemi a konečně jsem si udělala pořádek v geologii a geomorfologii ČR.
Je škoda, že výuka v terénu se tak málo využívá.
(P.S. Vím, že jste si to už přečetli na Kátině blogu, tak se tu ani moc nerozepisuji :-) )
A tudy jsme lezli dovnitř
Žádné komentáře:
Okomentovat