Drakkar končí. Kdyby mi to někdo řekl pár let zpátky, tak tomu nebudu věřit. V tomhle pofidérním podniku jsem strávila neuvěřitelné množství pátků, sobot, občas i neděl i všedních dnů. Bylo to místo, kam jsem mohla přijít a vždycky jsem tam našla někoho známého. A když tam zrovna nikdo známý nebyl, mohla jsem si ke komukoliv přisednout.
Bývaly časy, kdy jsem tam chodila každý pátek, bavila se, popíjela, zpívala a povídala si. Poznala jsem tam spoustu přátel i známých, dostala jsem tam košem, mockrát jsem se smála i plakala. Potom tam velká část mých přátel přestala chodit kvůli hospodskému Hagridovi. To bylo dostatečným impulsem k tomu, abych tam přestala chodit i já a z "každý pátek" se stalo "jednou za čas".
Po nějaké době to v Drakkaru prořídlo, už se ani nerozsvěcovalo světlo dole ve sklepě. A hospodu, do které chodí jen pár lidí prostě nejde udržovat při životě.
Rozloučit se nás přišlo hodně, i když bych čekala víc "starého osazenstva". Anežka navíc slavila v Drakkaru narozeniny, takže jsme spojily dvě události do jednoho večera.
A co mi utkvělo v paměti? Zpívání "Dokud se kalí", poslední drakkarská corma, Elfova Cukrářská bossanova, asociace, Kurare hledající botu, balení Dárků, nostalgické povídání a koukání, (nejen) Rambovo halekání (nejen) dřevárnických písniček, capitain Morgan a spousta dalších věcí.
"Domů" jsem jela o půl čtvrté ráno, ospalá, vyzpívaná, s pocitem dobře provedené rozlučky.
Bývaly časy, kdy jsem tam chodila každý pátek, bavila se, popíjela, zpívala a povídala si. Poznala jsem tam spoustu přátel i známých, dostala jsem tam košem, mockrát jsem se smála i plakala. Potom tam velká část mých přátel přestala chodit kvůli hospodskému Hagridovi. To bylo dostatečným impulsem k tomu, abych tam přestala chodit i já a z "každý pátek" se stalo "jednou za čas".
Po nějaké době to v Drakkaru prořídlo, už se ani nerozsvěcovalo světlo dole ve sklepě. A hospodu, do které chodí jen pár lidí prostě nejde udržovat při životě.
Rozloučit se nás přišlo hodně, i když bych čekala víc "starého osazenstva". Anežka navíc slavila v Drakkaru narozeniny, takže jsme spojily dvě události do jednoho večera.
A co mi utkvělo v paměti? Zpívání "Dokud se kalí", poslední drakkarská corma, Elfova Cukrářská bossanova, asociace, Kurare hledající botu, balení Dárků, nostalgické povídání a koukání, (nejen) Rambovo halekání (nejen) dřevárnických písniček, capitain Morgan a spousta dalších věcí.
"Domů" jsem jela o půl čtvrté ráno, ospalá, vyzpívaná, s pocitem dobře provedené rozlučky.
Žádné komentáře:
Okomentovat