Pracující třída

Po návratu z tábora jsem si myslela, jak budu mít celý srpen volno, ale budu bez peněz. Z této úvahy mě poměrně násilně vytrhla Orubi, kteár mi volala už v neděli po návratu s tím, že pro mě má na čtrnáct dní úklid kanceláří a ten druhý týden ještě uklízení kavárny Encounter k tomu. A abych se nenudila, vrhla jsem se na vybalování tábora.
Práce uklízečky mi přinesla úplně odlišný pohled na fungování kanceláří a fungování kaváren. V kanceláři si užívám malý sociologický průzkum při vynášení košů. Ono je totiž poměrně zajímavé sledovat, co si kdo dává na svačinu či k obědu a jak je které oddělení čistotné na záchodě. Nejvíc mě dokáže rozčílit, když mi někdo pošlape podlahu a ani nezabučí. Naštěstí se mi to zatím stalo jen jednou. Obyvatelé kanceláří jsou na mě milí a usmívají se. Nevím, jestli je to tím, že jsem pravděpodobně mladší než paní, za kterou zaskakuji, nebo jsou prostě rádi, že kolem nich někdo uklidí.
Na úplně jiné úrovni je úklid v kavárně. Slečna šéfová si potrpí na čistých podlahách, voňavých záchodech a naleštěném nerezovém vybavení. Z pohledu zákaznice to naprosto chápu - znáte něco příjemnějšího, než přijít do čisťounkého prostředí, dostat výbornou kávu a ze záchodu odcházet s příjemným pocitem, že jste si nemuseli bát sednout na sedátko. Z pohledu úklidového personálu už je to trošku náročnější, protože dávat si pozor na zákeřné tečky na podlaze a čmouhy na nerezu chce praxi. Tak mi držte palce, ať zítra odcházím z práce bez toho, že by mě šéfová upozorňovala na nějaký nedostatek.