Trutnov 2009

Včera jsem se vrátila z "Východočeského Woodstocku". Festival celkově jsem si užila, ale neodpustím si pár poznámek a komentářů.

• Docela mě zklamal fakt, že organizátoři nepozvali žádnou pro mě zajímavou zahraniční kapelu. Paradoxně jsem si na tomto "undergroundovém" fesťáku nejvíc užila "komerční" skupinu Kryštof. Celková dramaturgie se také nepovedla. Nechápu, proč všemi oblíbené Fast Food uvedli až v jednu v noci a Sto zvířat dokonce až o půl druhé.
  
• Otřesným zážitkem byla první noc, kdy mi na stan málem spadl nějaký přiopilý spolunávštěvník a celou noc na sebe pořvávaly různé skupinky lidí "Hovno! " "Hovno!" Takže si asi umíte představit, jak jsem se vyspala. Vše ale spravily špunty do uší zakoupené v místní lékárně, čímž děkuji vynálezci těchto kouzelných dvou předmětů, jelikož mi umožnit zbytek trutnovských nocí v klidu prospat.
• Nejlepší koncert: Kryštof Omluvte kvalitu odkazovaného videa, ale právě tahle písnička mě úplně dostala. Jemnou baladu Ženy hráli na Trutnově jako písničku ve stylu SKA. Tady je ještě navíc polsky (?).
• Největší zklamání: Spirituál kvintet. Moc jsem se na ně těšila, ale hráli jenom nové písničky, které nikdo neznal. Zkrátka nevyužitá šance. Úplně vidím, jak by ten barevný kotel lidí nadšeně zpíval třeba Oh, freedom.
• Nejmilejší interpreti: Zdeněk Kluka (bubeník Čankišou) a Radim Hladík (kytarista Blue Effect). Kdyby se soutěžilo o nejsympatičtejšího dědečka, tihle pánové by měli můj hlas. Krásné úsměvy, hřejivé oči a hudební talent.

• Největší překvapení: Vystoupení Jiřího Schmitzera, respektive jeho poslední písnička s textem "Řekněte prdel. Máte na to?" Odkaz dávat nebudu, protože jako záznam to vůbec nevyzní.

• Největší objev: Ty syčáci. Vím, že existují, letos jsem je konečně viděla naživo a řadím je mezi kapely, které samostatně vidět nemusím, už vůbec ne je slyšet na CD, protože bez jejich grimas a gest to není ono, ale na festivale nebo jiné akci se na ně ráda podívám.

• Za zmínku stojí i Žanna Bičevská - ruská písničkářka, vrstevnice Vysockého, beatboxeři z Beatburger bandu a jejich Pulp Fiction či I like to move it.
• Když opustím sféru hudby, tak nesmím zapomenout na Anetku, kterou jsem potkala už v Pardubicích na nádraží a pak jsem ji vídala v různě barevných šatech po Trutnově. No, a samozřejmě opavského informatika Honzu. Na Spirituálech jsem se náhodou otočila dozadu a koho tam nevidím. Večer jsme si šli popovídat, zůstala jsem u něj přes noc, protože měl větší stan. Další den jsme se rozloučili a kdo ví, kdy se zase potkáme.
• Koupila jsem si: dámský slamák, dva kroužky do uší a zavinovací kalhoty.

Open air music festival Trutnov je akce, na kterou se vyplatí jet, i když tam nehraje vaše oblíbená kapele, ani žádná zahraniční hvězda. Strhne vás totiž barevná a veselá atmosféra, několik tisíc lidí, kteří jsou schopní obývat spolu areál Na Bojišti bez konfliktů a známá i neznámá, smutná i veselá, dobrá i braková hudba linoucí se ze tří pódií (a příležitostně i korýtek na umývání).