Na tuhle hustoakci, kterou jsme měly pod palcem jen Ferda a já, jsem se náramně těšila. Samozřejmě se spoustou očekávání, která se splnila jen částečně. V prvé řadě jsem čekala (nevím proč), že se holky budou chovat trošku dospěleji, nebo jak to říct. K mému překvapení se z nich vylíhlo pět upovídaných, rozjívených a uvřeštěných dětí. Což se ne vždy dalo říct o Kšandě a Jazzy (jak nečekané, že?). Abych ale na Kšandu moc nežehrala, tak musím přiznat, že se občas krásně rozpovídala a zvládala holkám vysvětlovat zákoutí příběhu o Hobitovi. Oproti tomu Jazzy byla víc Jazzy, než by se všem okolo líbilo.
Ubytování mě nadchlo, bydlely jsme na chatě KaFecích příbuzných. Na gauči se spalo skvěle a zrovna vycházející slunce, které nám svítilo do okna, přispělo ke krásné atmosféře. Jediné, co mi úplně nesedlo byla místní voda. Naštěstí jsem z celé výpravy byla jediná.
Co se programu týče - slušný úspěch měla šaráda a šifry, večerní psychohra (vážně mě dostalo, jak z toho byly holky nadšené). K cestičkám jsme se (zase) nedostaly... O nedělním výletě si netroufám nic říct, protože vnímání dětských dojmů překryl pocit, že se ze mně stal ovčácký pes. "Necourej se" "Ještě sedm kilometrů" "Vždyť jsme před chvílí jedly" "Holky, přidejte, neřvěte tolik, šlápněte na to", atp.
Celkově se mi ale výprava líbila - hlavně jak jsme to s Ferdou zvládly, jak jsme dokázaly obstarat potravu a uhlídat naše "stádečko" a k tomu nepřijít o duševní zdraví.
P.S. Fotky budou brzy. Že, Ferdo?
Jo, vlastně to bylo fajn.
1 komentář:
Jsem opravdu strašně moc ráda, že se vám výprava tak vydařila!
Toho ovčáckýho psa naprosto chápu a lituju Tě... Musíme ty naše holky nějak "zdrsnět" ;)
Okomentovat