Bran letos opět na Staré pekárně

Má oblíbená bretaňská kapela si opět našla cestu do Brna. A Marina a já zase na Starou pekárnu, ve které se ten večer ani nedalo hnout. Hudební provedení fantastické, jenom mi chybělo místo a kyslík. O to příjemnější byly chvíle po koncertě, kdy se sáleček vyprázdnil a dalo se normálně dýchat. Marina posbírala své odvahy a šla poděkovat zpěvákovi Dewimu za písničku a já si odchytila kytaristu Vojtu kvůli materiálu na domácí úkol do žurnalistiky. S Dewim jsme se nakonec zapovídali až dlouho do noci. Celý rozhovor bych shrnula jako zajímavou a přínosnou kulturní výměnu.
Na výsledek mé snahy o domácí úkol si ale musíte chvíli počkat.

Nemám rád, když někdo říká, že je hrdý, že je třeba Čech. Co udělal pro svou zemi, tak významného aby na to mohl být hrdý? Vždyť celá sláva jeho země stojí na lidech, kteří už zemřeli a něco dokázali, ne na něm. Líp zní, když je někdo rád, že je Čech. To totiž nezavání pýchou.

Občas jezdím do Bruselu a dřív se se mnou všichni v pohodě bavili. Teď, když řeknu, že žiju v České republice, všichni se na mě dívají, jako bych měl lepru. To kvůli Klausovi a vašemu předsednictví.

I Francouzi mají svoje kolaboranty. Však to byli francouzští esesáci, kdo bránil Hitlera až do konce. V každé zemi žijí hodní lidé i zlí.