U upíru potřetí a počtvrté

U červeného tématu zůstanu. Protože krev mi odmítli brát kvůli doplňku stravy, vydala jsem se darovat plazmu. Vše proběhlo celkem hladce. Jeden sympaťák "zdravotní sestra" mi prohlédl žíly a objednal mě na příští týden. Dostala jsem za úkol vypít minimálně tři litry vody den předem a ideálně další litr ráno a hlavně nejíst nic mastného.

Další týden po vyplnění třístránkového formuláře o všech možných a snad i nemožných nemocech jsem se konečně dostala do odběrového sálu. A sestřička mi oznámila:"Slečno, vy ale nemáte žádný žíly, já vám to nemám do čeho píchnout!" Nakonec se na druhý pokus zadařilo a já si nechala vysosnout 853 ml krevní plazmy, dostala první odměnu za odběr a s horkou čokoládou v ruce odešla domů.


Další odběr o čtrnáct dní později byl o poznání akčnější. Žílu mi sice napíchli napoprvé (že bych toho víc vypila?), ale jehla mě celkem pobolívala. Čokoládu jsem si nevybrala a co bylo nejhorší, doběhla jsem šalinu. Nejdřív se mi jenom zatmělo před očima, takže jsem vystoupila, rozdýchala to, koupila si šalinkartu a pokračovala v cestě. Zastávku před vystoupením to se mnou seklo. Prostě tma čím dál větší, probudila jsem se spadená na pánovi, který seděl pode mnou.
Naštěstí se mi podařilo vystoupit, pevně se opřít o zábradlí a poslat sms Šedému, aby mě vyzvednul. Mezitím se mi zatmělo ještě jednou, to už jsem ale ustála. Šedý mě dovedl domů a už bylo dobře.

Poučení tohoto článečku zní: "Po plazmě nedobíhej šalinu!"