neděle 17. ledna 2010

Chtít víc

On Tě trápí.
 Trápím já sebe a trápím i jeho.

Já najdu řešení.
Řešení budeme hledat spolu.

Jsem člověk, ne zvířátko. Tak proč se tak neumím chovat?
Jsem jenom člověk. Tak proč se tak ke mně nechováš?

Nevím, jestli je to přirozená lidská vlastnost, nebo jen něco, co je zakódované v naší kultuře. Chtít co nejvíc, být vždy první. Vyhrát, být jediná, nejdůležitější. Vítězství, úspěch, první místa. Dosáhnete jednoho cíle a hned si vytyčíte další, vyšší, chcete uspět. Ano, občas je to důležité, ale je to nutné vždy? A co když to někdy nejde, není to možné? A část vás pořád chce vítězit...

Je to zvláštní, protože tahle ctižádost je zakořeněná hluboko v nás, i když si myslíme, že není. Mnoho let jsem žila s tím, že přece není důležité vyhrát a být první, že já taková nejsem, nepotřebuji vyhrávat. 

A teď tato civilizací daná ctižádost ničí mě i mé nejbližší.

Žádné komentáře: