Neděste se názvu a radši se začtěte do úryvku z knihy Úvod do sociologie od Jana Kellera.
Velká historie se neodvíjí podle optimistických vizí 18. a 19. století. Supervelmoci se připravují ke třetí světové válce (psáno v padesátých letech) za úžasné mobilizace svého zničujícího potenciálu. Země rozvojového světa rozhodně skoncovaly se svou minulostí, ale vůbec nemají představu o budoucnosti. Lidé všech typů společnosti cítí, že starý způsob myšlení se zhroutil, neznají však žádný nový, který by byl aspoň relativně uspokojivější. Lidé, kteří nechápou dost dobře, jaký význam má pro jejich vlastní život velký svět a dění v něm, se uchylují do soukromí a jejich nezájem ponechává nekontrolovaným silám ještě větší nekontrolovatelnosti.
Běžní lidé ohrožovaní nezaměstnaností, žijící ve stínu možné války, jejich rozpadávající se rodiny a stereotypní život v monstrózních velkoměstech, to vše jsou skutečnosti, vůči nimž je jednotlivec bezmocný, ať již má svého psychiatra, anebo ne.
Již konzumní verze demokratické společnosti naznačuje, že člověk nemusí mít zásadní námitky, má-li rezignovat na ideály autonomie a svobody a nechat se přeměnit v robota, zvláště je-li to pohodlné.
Žádné komentáře:
Okomentovat