Stužkovací večírek

Na tuto akci jsem se těšila jako malé dítě na Vánoce. Celé to ještě umocňoval Šedý, který se těšil, jakoby to měl být jeho stužkovák :)Naštěstí se mi podařilo dát se během středy dohromady - důkladně jsem totiž posmrkávala - a ve čtvrtek (27.11) začaly pořádné přípravy. Po škole jsem navštívila kadeřnici, navlékla se do šatů (fotky budou, nebojte), nachystala se a vyrazila do Deja vu.
Se spolužáky jsme vše připravili, pomalu začali přicházet další spolustudenti a profesoři, navečeřeli jsme se a začal program. Naše drahá třídní profesorka nás ostužkovala, přičemž vtipně setřela svého kolegu občankáře. Zbytek sboru pobaveně, nebo i lehce dojatě přihlížel a studenti se střídali jak na běžícím pásu.
Když jsme skončili, počal náš slavný soud. Každého z přítomných profesorů jsme vtipně odsoudili za věci pro ně typické (gestikulace, opakující se slova, charakter výuky, ...). A samozřejmě jsme je taky ostužkovali.
A potom?
Volná zábava - hudba, tanec, dobré víno, příjemní lidé. Skvěle jsem se bavila. K půlnoci dorazili Šedý s Ivetkou, zatancovali jsme si, popídali si a bylo nám dobře.
Ivetka nás opustila už ve tři ráno, Michalka odjela ve čtyři. Chvíli po jejím odchodu nás z Deja vu vyhodili a společně s Káťou a dalšími spolužáky (a panem Sargánkem) jsme se přesunuli do nedalekého non - stopu, kde jsme čekali, až otevřou školu.
Chtěla jsem se totiž zúčastnit ranního zeměpisného semináře. Bohužel jsem v non - stopu úspěšně usínala, takže Káťa naznala, že bych se radši měla jít vyspat.
Solidárně jsme s Šedým počkali, až nastane správná ranní hodina, koupili jsme si snídani, vyprovodili Káťu a Gargiho a odjeli jsme do Židenic. Když jsme se zahrabávali pod peřiny, venku už svítalo.
Stužkovací večírek patří k akcím, na které budu dlouho vzpomínat. A v dobrém. Ještě teď se potutelně usmívám při vzpomínce na čaču v plesových šatech v krásném interiéru s příjemným tanečníkem.