Nashledanou

Bylo podzimní dopoledne. Středa. Šla ho vyprovodit před školu, oběma totiž ten den začínalo vyučovaní ve stejnou dobu. Stáli před fakultou a povídali si, když k nim přistoupila jakási stará žena. Chybělo jí hodně zubů, a vůbec, vypadala dost zmateně. Začala jim nadšeně vyprávět o svém vnukovi, který informatiku už dostudoval, teď má svou firmu, nekouří, nepije a je to moc šikovný a čestný muž. Ti dva ji zdvořile poslouchali, a s paní se rozloučili.

"Mějte se," řekl On.

"Nashledanou," řekla jí Ona.
"Takovým lidem neříkej "nashledanou", protože se s nimi ještě někdy potkáš," řekl Jí potom. Ti dva se rozloučili a na bezzubou paní zapomněli.
(bohužel, žádný zajímavý meziděj si tu nepřečtete, přesuneme se rovnou k pointě)
O několik měsíců později se vracela domů. O zeď domu stála opřená stará žena. Očividně se necítila dobře a sama si pro sebe povídala. Nakonec z ní vypadlo, že jí je sedmdesát šest roků, opila se, bydlí o pár ulic dál, ale asi sama nedojde. A tak se do Ní zavěsila a během půl hodiny spolu došly až ke staré paní domů. Normálně by ta cesta trvala tři minuty. Paní se po cestě rozpovídala, mimo jiné mluvila o svém vnukovi, který vystudoval informatiku, nekouří, nepije, je moc šikovný a má svou vlastní firmu....