pondělí 6. července 2009

Typická návštěva u rodičů

To jsem se jednou, po nějakém tom přemlouvání, rozhodla, že seznámím Šedého se svým tatínkem. Měla jsem z téhle akce docela strach, protože s "obědem u rodičů" nemám zkušenosti a navíc jsem netušila, jak si ti dva budou sedět.


Nakonec vše dopadlo velice fajně, ze Šedého se stal na pár hodin Martin (někteří lidé totiž nejsou zvyklí na přezdívky), dobře jsme se naobědvali a ani posezení u kávy a palačinek kupodivu neskončilo katastrofou. Došlo i na historky z mého dětství.
Ty se červenáš!
Ne ne!
Jo jo!
Ne ne!
Ach, samozřejmě, to máš vlastně od sluníčka *doplněno škodolibým úsměvem*
Příjemně mě překvapilo, že Šedý neměl potřebu nic vysvětlovat nebo objasňovat, prostě si hrál na milého a zábavného hosta, držel mě za ruku a trpělivě aktivně naslouchal tatínkovým monologům o sekání dřeva na zimu a opravách domu.
Tak mě napadá, že to vlastně dopadlo tak dobře, protože táta i Šedý chtěli, abych kvůli nim nebyla smutná nebo zklamaná. A to jsem nebyla, ještě v neděli mě hřál pocit z příjemné návštěvy u rodičů.



3 komentáře:

Kamila řekl(a)...

Mám fakt velkou radost, že to tak skvěle klaplo! Gratuluju! :)

Kalushka řekl(a)...

Díky moc!
Gratulace hlavně oběma klukům :-D

Euridika řekl(a)...

Blahopřeji.. :)

Já jsem byla rudá jak rajče, když můj taťka vytáhl fotoalbum :-D
a nebo mě naopak poslal pryč, že si vystačí sami:-D