Nalíčila se, nalakovala si nehty, vyzývavě se oblékla. Jezdila šalinou sem a tam a čekala, až se k ní připojí. Šli si sednout do kavárny. Nechala se držet za ruce, hladit po nich, nechala ho, aby se dotkl jejího krku, povídali si a on vypadal spokojeně. Něco bylo špatně, věděla, že takhle to být nemá, přesto vydržela až do konce. Doprovodil ji na tramvaj, do bot ji mezitím natekla spousta rozpuštěného sněhu. Přijela domů a udělalo se jí ze sebe špatně. Nechala někoho cizího, aby na ni sahal, aby si ji prohlížel, přistoupila na úplně celou hru. Připadala si zneužitá a špinavá. Ve vaně vydrhla všechny části těla, kterých se dotkl. Ale stejně se na sebe nedokázala podívat v zrcadle. Převlékla se a šla si sednout za kamarádkami. Pomohly, to ano, ale stále to nebylo ono. Cestou k nejbližšímu příteli se jí vše rozleželo hlavou. Až s panickou zuřivostí si sloupávala tmavý lak z nehtů. K přítelově domu běžela. Dvě hodiny ji objímal, hladil po vlasech, poslouchal, radil a pomalu skládal její sebeúctu a ji samotnou dohromady. Dokonce při tom i trošku čaroval.
Ne, už nikdy nebude sama hledat cizí lidi kvůli jedné shodné věci, už nikdy se nenechá rozbít mužem. A patří k nejšťastnějším lidem vůbec, protože v životě potkala kamarádky a nejbližšího přítele.
Pěkně prosím, bez komentářů.
Žádné komentáře:
Okomentovat