Kromě zkoušek se nesl můj červen ve skautském znamení.
Začalo to výletem A jedeme do Mikulova. Počasí se povedlo, sestava dětí i vedení taky, sluníčko svítilo, zmrzlina studila a schodů bylo nemálo. Zaujal mě mikulovský zámek, ani ne tak vlastním vybavením (všechno totiž shořelo), ale tím, že v něm až do konce druhé světové války žili Dietrichsteinové. A taky gestapo. To při odchodu před sovětskou armádou zámek zapálilo. Jediná místnost, která nevyhořela, byla zámecká knihovna. Páni, ale jaká knihovna! Obrovská místnost naplněná od podlahy po strop starými knihami v mnoha jazycích. Prostě něco úchvatného.
Okouzlující byla i jeskyně Na Turoldu, ve které v zimě přespávají chránění netopýři. Pobavila mě i historka o paní učitelce, která vyhrožovala svým žákům, že z jedné díry v jeskyni vyleze čert a odnese je. K její smůle byli v díře zrovna jeskyňáři, kteří paní učitelku chytli za nohu. Děti se prý strachem rozutekly po celé jeskyni.
Mikulov jako takový je krásné a malebné (ačkoliv to slovo zavání hrozným kýčem) město. A nebýt dětí, určitě se zdržím na místních slavnostech růžového vína.
Žádné komentáře:
Okomentovat